Setrvávali v modlitbách

(1. den)

Ve skutcích apoštolů je řečeno o jedenácti, kteří se shromáždili kolem Panny Marie, že by se neměli vzdálit z Jeruzaléma, ale mají tam očekávat to, co Otec slíbil (Sk 1, 4). Je jisté, že se jedná o dar Ducha rodící se církvi. Proto setrvávali v modlitbách. „Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1, 14).

Setrvávat v modlitbách s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými…, to je diskrétní, ale naléhavé pozvání. Církev, Tělo Kristovo, potřebuje pokornou, důvěřující a vytrvalou modlitbu Marie, aby se narodila, tak jako Slovo Boží potřebovalo souhlas Mariiny víry, aby v ní přijalo tělo a přebývalo mezi lidmi. Podle církevních otců je Mariina víra na počátku vtělení a při vzniku církve normou pro víru církve a učedníků.

V Janově evangeliu je příběh, kde akt víry Panny Marie bude pramenem víry učedníků: je to první zázrak v Káně. Ona tehdy stále lépe chápala, že Ježíš, jakožto Syn Boží – tak ho nazval anděl – má veškerou božskou moc. A právě této moci se na svatbě v Káně dovolává, protože u Boha není nic nemožného (Lk 1, 37).

Můžeme říct, že Mariina víra, která se takto projevila v Káně, je stejně úžasná jako zázrak, který vyvolá, protože tato víra předchází všem projevům Ježíšovy zázračné moci. Její víra předchází znamení a zázraky (J 4, 48), které Ježíš později vykoná a jimiž bude posilovat víru svých učedníků. Na Marii se jako na první vztahují slova, kterými se Ježíš obrátí na apoštola Tomáše, tak pomalého, když má uvěřit: „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili“ (J 20, 29).

V tom, co tentokrát zosnovala, postupuje Maria odvážně, nenechá se zviklat Ježíšovou pramálo povzbudivou odpovědí: „Co ode mě žádáš, ještě nepřišla má hodina.“ Vnitřně osvícena chápe, že její prosba není odmítnuta, že je pouze podrobena zkoušce. Ježíš často zkoušel ty, kdo se na něho obraceli, aby prohloubil jejich víru a nechal ji stoupat velmi vysoko. Maria totiž, přestože odpověď, kterou dostala, vypadá jako odmítnutí, říká služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Tím dosvědčuje, že stále věří v zásah, o který diskrétně požádala.

Je třeba zdůraznit také diskrétnost její prosby, pokorné a vytrvalé: Ježíšovi pouze předloží situaci mladých manželů: Nemají už víno. Počítá s tím, že její Syn vydá neočekávaný příkaz, a v obavách, aby mu zmatení služebníci neodepřeli poslušnost, jim doporučuje, aby ho slepě poslechli. Stejně jako Abrahám, její otec ve víře, tím dosvědčuje svou neotřesitelnou důvěru. V její víře je jednak jistota, že Ježíš má neomezenou moc, a také absolutní naděje a plná odevzdanost do jeho lásky k lidem, které přišel zachránit.

Je to pro nás základní poučení: je velmi příznačné, že Ježíšova prvního zázraku bylo dosaženo intervencí víry a vytrvalé modlitby. Ježíš bude často zdůrazňovat důležitost víry u těch, kdo chtějí od Něho získat nějaké dobro: Tvá víra tě uzdravila, Ať se ti stane podle tvé víry. Ježíšův první zázrak také ilustruje, jak Mariina víra stojí na počátku víry církve: její víra vyvolává zázrak a ten pak zažehává víru v srdcích učedníků. Svatý Jan, který tam byl, zdůrazňuje: „A jeho učedníci v něho uvěřili“ (J 2, 11).

Svatý Lukáš zaznamenává přítomnost Panny Marie ve večeřadle ve chvíli, kdy se rodí církev. Její přítomnost a její modlitby byly nutné, aby přivodily příchod Ducha Svatého. Tak jak pomohla učedníkům uvěřit v Ježíšovu moc v Káně, pomáhá jim teď uvěřit v moc Ducha Svatého, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. Zde už nejde o to, získat nějaké dobro nebo docílit zázraku, jako víno v Káně nebo různá uzdravení, ale o to, abychom přijali dar v pravém slova smyslu, dar, který chce vzkříšený Ježíš dát novému lidstvu: Ducha Svatého. O tento dar, i když je daný zdarma, musíme prosit v modlitbě.

Ve večeřadle podporuje Maria víru apoštolů a vyzývá je, aby setrvali a vytrvali v prosebné modlitbě. Vytrvalost v modlitbě je téměř jediným znakem kvality a hloubky naší touhy po přijetí Ducha Svatého.

Tak jako Panna Maria spolu s apoštoly ve večeřadle modleme se i my vytrvale po devět dní a prosme o dary Ducha Svatého.

Bože, tys naplnil Duchem Svatým blahoslavenou Pannu Marii, když se s učedníky modlila o samotě ve večeřadle: prosíme tě, dej nám milovat tichost srdce, abychom se tak v usebranosti lépe modlili, a tím si zasloužili, abys nás zahrnul dary Ducha Svatého.

Svatodušní novénu z knihy Jeana Lafrance: Persévérants dans la prière, Médiaspaul 1982 vybrala a přeložila Jana Švancarová. Jean Lafrance (1931-1991) byl kněz severofrancouzské diecéze Lille.