Tak zas o tom Zemanovi? Ale ano, co se dá dělat, jednou se to stalo, že je prezident; proto komentář následuje...
Když se Václav Klaus rozhodl, že chce být prezidentem – byl už sytý moci; lidé v jeho okolí říkali, vzpomínám si na to: „Pan prezident by už raději chtěl místo vládnutí reprezentovat...“ – chodit, nechat se oslavovat, říkat moudra („moudra“) a – jak mu je předložili – dělat z plukovníků generály, z docentů profesory, z nečlenů členy bankovní rady a z politických přátel i nepřátel přímo ministry a z čekatelů soudce (jen to poslední zabolelo) a – a hlavně mluvit a psát a prodávat svoje knížky... Sladký život.
Zato současný prezident nastupuje do úřadu mocensky neuspokojený a plný chuti o skutečnou, reálnou moc se rvát... Na jednom z plakátů jeho úžasné, ale Bohu dík neúspěšné kampaně při volbách do Poslanecké sněmovny stál tento úžasný text: „Miloš Zeman sestupuje z Vysočiny, aby všechny trošku srovnal.“
Je to především věc toho, čemu se za první republiky říkalo flonc: je to prostě mnohem víc nóbl, když mě do funkce jmenuje augerechnet přímo hlava státu na Hradě pražském... Kdyby profesorům vysokých škol předával papír o tom, že jsou profesory, „jenom“ ministr školství či soudcům ministr spravedlnosti, bylo by to totéž: ale – ale takhle je to holt větší sláva...
Rozumný prezident v neprezidentském systému se chová při jmenování jako státní notář: potvrzuje, co se mu přinese. Miloše Zemana ovšem baví boj o moc: předvádět, že může líbat Jiřinu Bohdalovou a jmenovat velvyslankyní právě tu paní, která zranila jeho protikandidáta a ministra zahraničí tím, že urazila paní jeho srdce.
A z toho mraku lidí, co odchází každý roku z Hradu v podpaží s profesorským diplomem, se nyní rozhodl právě jednoho prostě nejmenovat: co na tom, že si to jeho univerzita přeje, že splnil všechny formální předpoklady, že jistě jmenuje spoustu lidí ještě méně odborně a lidsky vhodných pro roli profesora! Odůvodnění? Jedině u soudu! pravil prezident. A otočil se k novinářům zády a usmál se spokojeně. Nechce to odůvodňovat, pravil nám prezident, protože nechce Martina C. Putnu ponižovat! Úžasná ohleduplnost a jemnost burana z Vysočiny!
Martin C. Putna nepatří k mým oblíbencům, a kdybych ho chtěl kritizovat, měl bych o čem mluvit. Ale o to teď nejde. Myslím si, že by si tohle neměl nechat líbit. Myslím si, že by se (po dohodě s vedením Karlovy univerzity) s hradním pánem soudit měl; chápu, že se mu do toho nechce – ale neustupovat mocichtivému buranství je služba lidu této země.