K pozvánce na Hostinu u Honzíčků

Jaký je text, na jehož čtené scénické představení vás zvu? Může to autor říci, může to vůbec vědět? Jemu se jeho dílo líbí a považuje je za zajímavé a snad i zábavné... Jistě by ale bylo lepší, kdyby to o jeho práci řekl někdo jiný! Ale snad mohu napsat, že Hostinu u Honzíčků chápu dvojlomně – jako obraz, metaforu komunistické minulosti a současně jako realistický příběh. (Ale i tak bude jistě bude lepší, když si toho všimnou diváci – a řeknou si to, sami, svým jazykem; umělecké dílo přece nežije na papíře ani na jevišti, nýbrž až v myslích diváků, čtenářů; v rozhovorech diváků, kteří odcházejí z představení...)

Ale jednu skutečnost bych chtěl přece jen ještě zdůraznit: Hostinu u Honzíčků chápu jaksi dvojitě i v jiném smyslu: jednak jako historické drama z dávné minulosti – to pro lidi, kteří už nevědí (a díky Bohu za to!) že sídlu StB v Brně jsme říkali Leninka, kteří nemají v uších onen tón řeči, podle kterého jsme poznali estébáka – ale stejně jsme většinu estébáků nepoznali... To pro mladší. Pro nás, kteří komunismus ještě pamatujeme, je to hra ze současnosti.

A ještě na třetí dvojlomnost bych chtěl upozornit: Hostina u Honzíčků má žánrové určení „tragédie–vaudeville“... Přeji Vám příjemnou zábavu u vaudevillu a čirý děs z tragédie...