Ráda bych se s vámi podělila o radost a užitek, které mi přinesla kniha o modlitbě. Napsal ji P. Ludovic de Besse OFMCap. Poprvé vyšla v roce 1903, v českém vydání pak v roce 2007. Byla napsána se záměrem pomoci na cestě modlitby také lidem, kteří nemají teologické vzdělání. Mně nad ní překvapením zůstaly oči dokořán, jak píše o velmi hlubokých a složitých věcech krásně srozumitelným jazykem. Autor se v ní snaží přiblížit učení o modlitbě, tak jak už bylo popsáno, třeba u sv. Jana od Kříže nebo sv. Terezie z Ávily.
Hned na začátku knížky mě zaujala úvaha o pokoře, která nám otevírá Boží srdce. Bůh – jak víme – je bohatý a štědrý. Když ho o něco prosíme a nedostáváme to, není to proto, že by to Bůh neměl nebo toho neměl dost. Častokrát nám ale nemůže vyhovět, pokud vidí, že bychom si jeho dar přivlastnili. Že by jen vzrostla naše pýcha, soběstačnost a uzavřenost do sebe. Mnohem větší šanci na Bohu něco vyškemrat máme tenkrát, když se nám podaří pravdivě zaujmout postoj: „Vím, že ze svých sil to nedokážu, a jestliže mi to, Pane, zařídíš, budu vědět, že je to jenom Tvoje zásluha a Tvoje moc. Budu Ti za to vzdávat chválu, celou chválu přenechám Tobě.“ Tento postoj Boha zve, protože on rád dává, i hojně. V takovém postoji Bůh vidí záruku, že když nám vyhoví, nevzdálí nás to od něj do nějaké osamělé namyšlenosti, ale skrze vděčnost a chválu se přimkneme blíž k němu.
Jiná myšlenka, která ve mně rezonuje z této knížky, se týká druhů modliteb: autor rozlišuje modlitbu, která zapojuje intelekt – to je rozjímání, pak modlitbu afektivní, kdy se modlíme z lásky, vděčnosti nebo jiného citového hnutí. Ale někdy můžeme být ve stavu „hlava prázdná, srdce vyprahlé,“ kdy nás k modlitbě nezve ani rozum, ani cit. Pokud přesto máme potřebu se modlit, je to modlitba čisté víry. Člověk může mít v tu chvíli pocit, že ho Bůh opustil, když už nezakouší předchozí sladkost a krásu modlitby. Je to ale právě naopak. V takové chvíli se nám Bůh přibližuje takový, jaký skutečně je, totiž lidskými schopnostmi nepoznatelný. Autor osvětluje modlitbu víry na příkladu maminky, která sedí nad svým spícím dítětem a pozoruje ho. Může tak sedět dlouho v tichosti, aby ho neprobudila, a kdyby se jí někdo potom zeptal, na co myslela nebo co cítila, bude možná uvedena do rozpaků a nebude schopna o tom říct nic než: „Mám ráda svoje dítě, to je všechno.“ Taková je modlitba víry.
Máme svobodu a každý z nás může jít za Pánem, kudy chce, ale pokud byste zrovna hledali nějaké povzbuzení na cestě modlitby, doporučuji vám koupit si Knihu o modlitbě a načerpat inspiraci od Otce Ludvíka.
P. Ludovic de Besse OFMCap. (2007): Kniha o modlitbě, Olomouc: Matice cyrilometodějská.
Kniha je na stránkách Matice cyrilometodějské k dispozici za 139 Kč.