První ze tří společných mší pro všechny poutníky České národní poutě se konala na hoře Blahoslavenství. Celkem organizátoři napočítali 1020 poutníků.

Na úpatí hory se nachází osmiboký kostelík, který upomíná na osm blahoslavenství, jež právě v těchto místech Ježíš předložil svým učedníkům. Shromáždili jsme se před kostelem na schodech vedoucích do františkánského kláštera a v přilehlém okolí. Počasí bylo nádherné a výhled na Galilejské jezero ještě více umocnil nádherný duchovní zážitek.

Mši celebroval otec arcibiskup Jan Graubner, homilii pronesl otec biskup František Václav Lobkowicz. Hostem byl biskup jeruzalémské církve, z jehož úst jsme slyšeli podnět k hlubšímu zamyšlení. Vyzval nás, abychom se modlili za Matku církev a milovali ji. Za původní církev, kterou ustanovil sám Ježíš, která je dnes v Jeruzalémě v menšině a nese těžký kříž. Ano, byli jsme skutečně v místech, kde vznikala naše milovaná církev. Ta církev, která po dva tisíce let putuje po této zemi, hlásá radostnou zvěst a uděluje svátosti. Jaké to asi bylo před tím, než svět poznal Ježíše Krista?

V těchto místech jsem pocítil velikou vděčnost za dar víry a především za církev. Je paradox, kolik lidí v dnešním světě hledá pravdu a někdy i Boha. Ale zcela jasně se vymezují proti církvi. Je to veliká milost putovat světem společně s církví a hlavně církev hluboce milovat. A lze ji vůbec nemilovat? Vždyť vznikla z vůle našeho milovaného Boha v této požehnané a svaté zemi. Jaká krása. Jaká radost. Jaká naděje!

Po mši jsme vyrazili směr Betlém. Cestou jsme projížděli jakousi vesnicí, když nás náhle průvodce upozornil, že jsme v Káni Galilejské. Nezastavovali jsme, přesto se nás opět zmocnilo vzrušení a radost...

Dojeli jsme do Nazareta. Zde jsou dva kostely. Pod horním se nacházejí pozůstatky domů z doby Ježíšovy, kde byla pravděpodobně i dílna svatého Josefa, pod druhým, moderním se skrývá malá svatyňka či jeskyně, kde anděl Gabriel navštívil Pannu Marii a zvěstoval jí, že počne z Ducha Svatého. Zde se radikálně začaly měnit dějiny světa, dějiny člověka. S pány biskupy jsme zde setrvali v tiché modlitbě. Cítil jsem, že kdyby zde člověk pobýval denně, těžko by mohl být tak nepokorný, samolibý a sobecký, jako všichni často býváme. Panna Maria tu stále svou pokorou  a důvěrou v Boží konání hluboce proměňuje lidská srdce.

Večer jsme dojeli do města Betléma a přiblížili se tak k místu narození našeho Pána. Čekala nás požehnaná noc v hotelu Panna Maria.