V dnešní době je nám blízký postoj, podle nějž to, co se děje v ložnici a jinde v soukromí, je věcí každého člověka a jeho partnerů, a pokud se to děje se souhlasem, je vše v pořádku.

Ne, ani vzájemný souhlas vždy neznamená, že je to v pořádku. Morálka má co mluvit i do sexuálních praktik, a hned řeknu, proč.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že morální zásady předcházejí u člověka před jednáním. Jako říkáme dítěti Toto nesmíš, aby se nezmrzačilo, tak říkáme (předem) Toto nedělej, protože to jinak bude mít tyto a tyto špatné následky. Morálka je prevencí před zmrzačením. Zmrzačený člověk ví, co neměl dělat, ale toto ex post poznání už přichází pozdě. Je namístě vědět předem, co nemám dělat, a tak se vyhnout záporným důsledkům. Proto tu jsou morální zásady dřív, než je pochopíme, a proto se jimi musíme řídit, aniž je plně chápeme a třebaže se nám zdají být zbytečné.

Takový má smysl varování před onanií, pornografií, homosexuálním chováním: netušíme, kam nás zapovězené jednání dovede, ač bychom si měli být vědomi, že cesta vybičovávání sexuality, kdy sexuální podněty už obehrané jsou nahrazovány podněty hrubšího zrna, ústí v deviantní chování.

A to je vlastně všechno.