Co víme o trpělivosti? Je nějaká báseň slavného básníka o trpělivosti?

Neznám žádnou! Není to vlastnost, která by byla mezi lidmi oblíbená, není to ctnost, o které by si lidé zpívali ve svých písních!

Církev hovoří o Ježíšově srdci a oslovuje je v litaniích jako „trpělivé a nejvýš milosrdné“.

Z literárního dědictví křesťanského starověku se nám dochovaly tři traktáty o trpělivosti: Tertullianův spis De patientia; De bono patientiae svatého Cypriana a De patientia od svatého Augustina.

A Bible? Zde záleží na překladu, jak si ještě ukážeme.

Moje konkordance odkazuje asi na třicet míst v Písmu svatém, kde se mluví o trpělivosti!

Například v knize Nehemijáš (9, 30): „Měl jsi s nimi trpělivost po mnoho let, varoval jsi je svým Duchem, prostřednictvím svých proroků, ale oni neposlouchali.“

A ve Druhé knize Makabejské (6, 12–16) – poté, co svatopisec vylíčil těžké zkoušky vyvoleného národa – se říká toto: „Doporučuji těm, kdo budou mít v rukou tuto knihu, aby se oněmi pohromami nedali zmást a aby věřili, že k tomu pronásledování nedošlo pro zkázu, nýbrž k nápravě našeho plemene. Když hříšníci nejsou nadlouho ponecháni sami sobě, ale bez otálení je postihne trest, je to projev dobroty. U ostatních národů Pán, než je potrestá, trpělivě čeká, až naplní míru svých nepravostí; nezdálo se mu však vhodné, aby takto jednal s námi, aby nás nemusel trestat později, až by naše hříchy dosáhly vrchovaté míry. A také nám nikdy neodnímá své milosrdenství; neopouští svůj lid, když ho trestá protivenstvím.“

(pokračování příště)