Ve třetím pokračování minicyklu o trpělivosti si povšimněme slov o trpělivosti u svatého apoštola Pavla. Na prvním místě chci připomenout Pavlovu výzvu k trpělivost při naslouchání hlásaného Božího slova: když se hájil před králem Agrippou, z Herodova rodu, vyzval jej na začátku své řeči k trpělivosti: „Proto tě prosím, abys mě trpělivě vyslechl...“ (Sk 26, 3b).

 W. Pesch (autor hesla Trpělivost, Geduld, v Lexikon für Theologie und Kirche, 4/575) vůbec uvádí různé významy „ypomoné“, příslušného slova v řeckém originálu: (1) vytrvalost v utrpení – Druhý list Soluňanům, 1, 4: „Takže i my sami jsme na vás hrdí mezi Božími církvemi, na vaši vytrvalost a na vaši víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte“ („my se chlubíme vaší trpělivostí“, tak Kraličtí); (2) vytrvalost v dobrém: „(Bůh), jenž splatí každému podle jeho skutků: těm, kteří vytrvalostí v dobrém vyhledávají slávu, čest a neporušenost – věčným životem...“ (Řím 2, 6–7).

„Ypomoné“ je ovšem také vlastnost Boží (3). Náš Bůh je „Bůh vytrvalosti“ (List Římanům 15, 5).

Čeští překladatelé Bible, jak vidno, převádějí „ypomoné“ nejen slovem „trpělivost“, ale i „vytrvalost“; ovšem stačí, aby čtenář Písma nahlédl do různých překladů, a zjistí, že v tom není žádná významová kvalita, obě slova se projevují jako synonyma – prostě záleží jen na tom, pro co se kteří překladatelé rozhodli. Českým „trpělivost“ i „vytrvalost“ se ale překládá rovněž řecké slovo „dlípis“, které také nalézáme u svatého Pavla – Řím 12, 12: „V naději se radujte, buďte vytrvalí v útrapách“ (tak podle Jeruzalémské bible), „v souženích trpěliví“ (podle Kralické).

Ale někdy se „ypomoné“ přeloží jako „stálost“: „Známky, podle nichž se pozná apoštol, se u vás projevily; dokonalá stálost, znamení, divy a zázraky“ – tak zní Druhý list Korinťanům, 12, 12 v Jeruzalémské bibli; v Kralické zase: „prokázána mezi vámi ve vší trpělivosti“. A ještě jindy je „ypomoné“ česky vyjádřeno slovem „snášení“, tak v Jeruzalémské bibli 1 Petr 2, 20: „Co je totiž slavného na snášení ran, když jste se něčím provinili? Jestliže však konáte dobro, a přitom snášíte utrpení, je to milost u Boha.“ To už ale skutečně není jen trpělivost nebo vytrvalost – to už je cosi navíc: kus sebeobětování; podobnost Kristu.

V Prvním listě Soluňanům svatý Pavel jmenuje v „ypomoné“ jako od Pána darovanou vlastnost lidské naděje (1 Sol 1, 3): „Před naším Bohem a Otcem si připomínáme vaši činorodou víru, vaši usilovnou lásku, vaši vytrvalou naději, za niž vděčíte našemu Pánu Ježíši Kristu“ (tak Jeruzalémská bible; „pamatujíce na trpělivost naděje Pána našeho Ježíše Krista,“ překládají to Kraličtí).

Ale nyní už jen další odkazy z Pavlových listů (v různých překladech) k vlastní meditaci:

Řím 5, 3 „soužení trpělivost působí a trpělivost zkušení“;

Řím 8, 25 „toho skrze trpělivost očekáváme“;

Řím 9, 22 „snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu“;

1 Kor 13, 4 „láska trpělivá jest“;

2 Kor 6, 4 „jako Boží služebníci ve mnohé trpělivosti“;

Kol 1, 11 „zmocněni jsouce ke vší trpělivosti“;

Kol 3, 12 „oblectež se v krotkost, trpělivost“.

(pokračování příště)