1.

Uprchl snad ukrajinský prezident Viktor Janukovyč před nějakými vojenskými jednotkami? Jistěže ne – tak proč ruský premiér Dmitrij Medveděv (jak tak postupně přitvrzuje ve své protiukrajinské rétorice) najednou říká, že změna moci v Kyjevě byla „vojenská vzpoura“!?

Myslím, že tím Medveděv prozradil víc, než chtěl: armáda Ukrajinské republiky, zcela jistě postsovětská až do morku kostí (to se tak rychle nezmění!), zcela jistě infiltrovaná ruskými agenty, nejdřív oficiálně vyzvala Janukovyče k zásahu proti demonstrujícím na Majdanu (tedy generálové, kteří si říkají o to, jaký mají obdržet rozkaz...) – to ještě bylo myslím přesně podle scénáře z Moskvy; pak najednou Janukovyč odvolal velitele armády (z jakého jiného důvodu se odvolává velitel, než že nechce poslouchat?) a pak se Janukovyčova moc zhroutila, aniž by ukrajinská armáda vystoupila na jeho obranu: evidentní vojenská vzpoura, to je jasné...

2.

Šokuje mě to, překvapuje mě to, neměl jsem iluze, ale životní styl svrženého ukrajinského prezidenta, jak jej ukázala současná revoluční změna, mě skutečně vyvedl z míry...

Jedno luxusní sídlo čtyřicet kilometrů od Kyjeva, druhé v Karpatech, třetí, to teprve ve výstavbě, u moře. A ještě lovecká chata... Žádná střízlivá elegance: hlavně ornamenty, ornamenty a ornamenty; veliké schodiště; směs rokoka, secese a čehosi z art deco, vše říznuté vkusem předměstských chatových osad.

Něco mezi stylem orientálních chánů a jihoamerických narkobaronů: golfové hole z ryzího zlata (velmi praktické, dozajista!), vodovodní kohoutky z ryzího zlata a výběh pro medvědy a klec pro veverky a sprchy pro psy s nádherným lustrem...

3.

A pak že neexistuje poučení z dějin! Ukrajinci se poučili z Oranžové revoluce: se zločinnou mocí (i když vzešla z voleb, je zločinná) nelze uzavírat dohody, i když ty papíry spolupodepíší evropští ministři; a nemůže se věřit nikomu, i novou, porevoluční moc je třeba stále kontrolovat...

4.

Diskutující na českých internetových serverech doufám přece jen nejsou typickým obrázkem našeho národa, nebo snad přece? Režim, jehož policejní ostřelovači zabíjejí na náměstí neozbrojené civilisty, a to i jasně označené zdravotníky, to tento typ debatérů nevzruší, zato to, že demonstranti z Majdanu nepřijali kompromisní dohodu oficiální opozice a Janukovyčova režimu, to u některých vyvolalo bouři nevole... Sametová revoluce z roku 1989 by dnes v Česku už nebyla možná: dnešní dav na náměstích by vystoupil na podporu komunistické diktatury...

5.

To, co se děje na Ukrajině, je demokratická revoluce, skutečná revoluce, nikoli evoluce...

Je to – bez ohledu na skutečnost, že oficiální moc jedné strany je už i tam více než dvacet let minulostí – teprve dokončování dekomunizační revoluce...

Například teprve teď se v západoukrajinských městech (a ještě ne na východě země) odstraňují monumenty, na nichž se vypíná terorista Vladimir Uljanov, krycím jménem Lenin, člověk nařizující popravy tisíců nevinných lidí. Jeho příkazy cituje historik Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů (česky 2008), například ten z 9. srpna 1918: „zahájit nemilosrdný masový teror proti kulakům, popům a bělogvardějcům, podezřelé osoby zavřít do koncentračního tábora mimo město.“

6.

Ani nevím: ještě platí pro Viktora Janukovyče Zemanovo pozvání do České republiky? Mohlo by se mu právě teď dobře hodit!

Zámek v Lánech je sice jen hodně chudičká dača oproti Janukovyčovým sídlům – ale jsou situace, kdy si člověk moc vybírat nemůže...