Slyšíme často, že na Krymu žije většina Rusů – a že tedy mají právo připojit se k Rusku. Zajímavý argument... V ruském Chabarovském kraji dnes žije víc Číňanů než Rusů: odstoupí Rusko Chabarovský kraj Čínské lidové republice? Uspořádá tam referendum? Uvítá tam s radostí neoznačené vojáky se šikmýma očima a nažloutlou pletí? I ti Číňané se dnes (někdy) chovají rozumněji, ústavněji než Putinovo Rusko.

V neděli bude na Krymu referendum. Velmi podivné referendum... Zorganizované za čtrnáct dní – a pak ještě o čtrnáct dní uspíšené...

Proč ten spěch?

Je třeba spěchat. Je třeba rozhodnout, dokud se po Krymu pohybují ruští vojáci, dokud je vytvořeno informační vakuum, dokud existuje atmosféra strachu, dokud se krymští Rusové, ovlivnění jednostrannou a agresivní propagandou, bojí, že bez ochrany Ruska by je již brzy přijeli vraždit západoukrajinští fašisté (a toho se opravdu bojí); kdyby měli možnost rozhodnout se v klidu a se znalostí věci, zdaleka není jisté, že by se většina z nich vyslovila raději pro Putinovu diktaturu než pro život v pluralitní zemi asociované s Evropskou unií, která přes všechny své těžké chyby má stále ještě nesporné demokratické standardy.

Slyšíme, že referendum na Krymu odporuje ukrajinské ústavě.

Jistě. Žádný stát nemá ve své ústavě uzákoněno pravidlo, že jakýkoliv jednotlivý region (kraj, okres, provincie, župa) má právo se odtrhnout a připojit se k nějaké jiné zemi.

Ale občané Krymu mají právo se svobodně rozhodnout, slyšíme také jako argument ve prospěch podivného referenda. Když to říká český politik Tomio Okamura, je to prostě jen jedno z čísel jeho politického kabaretu. Ale když to říká ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, je to cynismus nejvyššího stupně.

Jak je vůbec možné mluvit o svobodném rozhodování obyvatel oblasti, kde jsou desítky tisíc cizích vojáků, kteří tam prostě jen tak přišli a podporují (aktivně!) jednu stranu referenda. Jak je možné mluvit o svobodném rozhodování, aniž obě strany mají stejnou možnost agitace a ukrajinští novináři jsou unášeni a mizí neznámo kde (ruského novináře neunesl nikdo ani jednoho). Pro svobodné rozhodování obyvatel Krymu by bylo samozřejmě nezbytné umožnit i stoupencům jednoty s Ukrajinou pořádat mítinky, aniž by je za to někdo mlátil. A bylo by nezbytné obnovit také nyní znemožněný příjem ukrajinské televize na celém poloostrově...

Bude to podivné referendum.

 

 

DOPLNĚNÍ ČLÁNKU:

od uživatele: Pavel Košťál <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.>

Dobrý den,
děkuji za články o dění na Ukrajině. K poslednímu článku o Krymu bych dodal, že referendum je podivné nejen v tom, že se v podstatě koná ve stavu faktické okupace, ale i v tom, že ani jedna z otázek nepředstavuje vlastně možnost výběru. Druhá možnost  – návrat k ústavě z roku 1992 – totiž také neznamená přináležitost k Ukrajině v tom smyslu, v jakém Krym k Ukrajině donedávna patřil. Takže obyvatelé Krymu mají v podstatě možnost vybrat si mezi dvěma možnostmi – buď plnou nezávislost hned a co nejrychlejší přičlenění k Rusku, nebo 99procentní nezávislost s vidinou připojení k Rusku o něco málo později. Jiná možnost v referendu není dána.
Mimochodem mám velký strach, že získání Krymu nebude Putinovi stačit. Včerejší vystoupení Viktora Janukovyče, který je nyní poslušnou Putinovou figurkou, podle mě dost vypovídá o další strategii Ruska. Obávám se, že Rusko bude v nejbližších týdnech dál vyhrocovat konflikt s Ukrajinou, tak aby znemožnilo konání tamějších prezidentských voleb 25. května. Bojím se, že se nezalekne ani přímé vojenské invaze – otázka je, jestli by to byl pokus o ovládnutí celé Ukrajiny nebo jejích východních a jižních částí. Podle Petry Procházkové v Lidových novinách už stahuje Rusko u ukrajinských hranic přes 200 000 svých vojáků (prý v rámci plánovaného vojenského cvičení). Putinovy plány by podle mě mohla zastavit jen daleko razantnější reakce Západu včetně ochoty Ukrajinu vojensky bránit. Takové postoje ale bohužel zatím nikde nevidím. Bůh ochraňuj Ukrajinu!

 


Hledání