Je smutné, když si premiér přijde na Hrad pro jmenování vlády, kterou právě pracně sestavil, ale od svého pravicového kolegy a člověka, kterému na Hrad pomohl, dostane kartáč a studenou sprchu, cokoli chcete, reparát, a nikoli jmenování vlády...
Občas se v levicových médiích, už jaksi ze zvyku, píše, že Václav Klaus je spíš čestný předseda ODS než nadstranický prezident; jenže po včerejšku je Václav Klaus spíše čestný předseda ČSSD než čestný předseda ODS.
Mirek Topolánek chce být v čele největší české politické strany a předsedou vlády, soucit by mu jistě neprospěl, nejsem také žádná Lucie Talmanová, a tak nechovám vůči Topolánkovi ani ty nejmenší sentimentální city - ovšem, marná sláva, bylo mi ho líto, když jsem ho viděl, jak se kroutí a rozpačitě usmívá, podoben žáčkovi na stupínku, stísněn mezi televizními kamerami a nadstranickým vánočním stromkem v sále pražského Hradu (ovšem jen s modrými ozdobami!) – zatímco Klaus jako pan učitel ironicky komentuje jeho slohovou úlohu, již drží trochu štítivě před celou třídou v ruce na zmačkaném kusu papíru...
A to se ještě se proti němu bouří pražská organizace jeho vlastní strany, že jí vyjednal málo klíčových ministerstev... A je to samozřejmě příklad únavy anebo politické neschopnosti, že Topolánek už podruhé udělal stejnou chybu, vyjednal vládu trojkoalice, aniž měl krytá záda: možná kdyby byl Václav Klaus podrobně informován o každém kroku jednání, které vedlo k návrhu, jejž držel v ruce, vládu by jmenoval...
Řeči o tom, že nejmenuje vládu, která by závisela na přeběhlíkovi, jsou jenom řeči. Ta vláda, která se, rovněž Václavem Klausem jmenovaná, nyní schází ve Strakově akademii, snad má nějakou širší politickou podporu?? Václav Klaus staví na odiv svoji politickou konzistentnost, ale je dokonale nekonzistentní.
Ale je možné, že ve hře je ještě něco jiného: prezident bojuje o svoje druhé funkční období. A to může uhrát jen s podporou ODS i ČSSD, tak právě o to se pokouší. Ale aby se nepřepočítal! Po prezidentově rozhodnutí trojkoaliční vládu nejmenovat se cítil trapně předseda ODS, a již poněkud schlíplý Paroubek ožil jak pokropený živou vodou (a vyzval – ausgerechnet právě on – politiky, aby odložili „hry“ a začali vážně jednat!). Ale ani Paroubek nemá ještě nic vyhráno. Další kolo nejistoty, tentokrát roztočené prezidentem Klausem, může vést k tomu, že Klause na Hradě nakonec nebude chtít nikdo; ani ODS, ani ČSSD. Možná ještě tak komunisté.