Dějiny vládní záplaty

Bylo to v červnu letošního roku, před volbami do Evropského parlamentu (vzpomeňme si, komunisté v nich získali více hlasů než sociální demokraté). Vzpomínám si na to živě. V brněnském Bronxu to vypadalo jako o posvícení nebo spíš na Silvestra... Špidlova vláda (vzpomeňme, kvůli výsledku těch voleb nakonec padla) dala zničehonic 2000 korun na každé dítě a tisícovku každému důchodci. (Celé to stálo 6,6 miliardy korun.) Prý na kompenzace nějakých (ovšem trvale, ne jednorázově) zvýšených daní. Předvolební úplatek? Mimochodem: ukázala se v tom tendence, jinak příznačná spíše pro země Třetího světa, zacházet se státní kasou jako se svojí vlastní - respektive stranickou. Ale zpátky k brněnskému Bronxu. Romové zareagovali: peníze navíc, se kterými nikdo nepočítal, které už ale příští měsíc nebudou, ke všemu kvůli tak oficiálnímu, tedy netrestatelnému důvodu, jakým je Evropská unie - to byl jasný pokyn k uspořádání oslavy. Protože dávky si Romové vybírají většinou hned ráno osobně na úřadě, v deset hodin už v Bronxu nebyl střízlivý nikdo? Slečna X. Y., která pracuje mezi Romy v neziskové organizaci, každoročně jen s obtížemi shánějící prostředky na činnost z různých pomístních rozpočtů, grantů a darů, se vůči vládě neznala vzteky. Nám, kteří pro Romy něco děláme, říkala, nic nedají, a takhle vynaloží na chlast miliardy! Tedy, nic proti Romům, vždycky si myslím, že přes všechny jejich nedostatky je má Pán Bůh radši než nás vybělené, protože Romáci mu myslím dělají větší radost, mají větší radost ze života, svého i svých potomků, jsou veselejší - a to, myslím si, Boha jako každého jiného tátu těší, protože každý otec chce, aby jeho děti byly veselé. Takže nic proti Romům, ať jednou za čas slaví, beztak je jejich život jinak jen samé trápení a starost. Ale že na konci roku budou tyhle velkoryse rozdané prachy ve státní kase tak chybět a ohrozí plnění vládních zákonem stanovených povinností, to mě tehdy na mou duši ve snu nenapadlo; čekal bych (ale vlastně proč?) od Špidlovy vlády více zodpovědnosti...

Do konce roku by nynější vláda, ale ne z plezíru, nýbrž podle zákona, měla vyplatit dávky, na něž jí chybí 4,3 miliardy Kč. Podle ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha nejprve hledala a našla zdroje z vlastního rozpočtu. Tedy, takovéhle tvrzení mě vždy znovu překvapuje. A nevím, zda je to důvod k radosti. Buď byl rozpočet příliš měkký, s příliš mnoha polštáři pro pohodlné spočinutí (co by se asi stalo aspoň s některými nyní "nalezenými" penězi, kdyby nechybělo oněch 4,3 mld.?) - nebo se nevyčerpaly prostředky na něco, na co by je bylo ve veřejném zájmu dobré vyčerpat - a tudíž někde něco chybí.

Ušetřilo se například z rozpočtu Ministerstva obrany, které se rozhodlo přijmout do služby méně nových profesionálů. Snad to přežijeme. Ale velká, pestrobarevná záplata, kterou si vláda přišila na chybějící místo rozpočtových kalhot, je tvořena také z prostředků původně určených na podporu exportu a na investiční pobídky, jež mělo vynaložit Ministerstvo financí - ale nevynaložilo. Moc divně se v této souvislosti vyjímají rozhodnutí o zvyšování platů oblíbeným skupinám státních zaměstanců?

A protože stále něco chybělo, ve středu 10. listopadu 2004 schválila vláda úchvatné řešení. Nejjednodušší by ovšem bylo zase si něco vypůjčit. Ale výdaje státního rozpočtu (který beztak z nezanedbatelné části hospodaří na dluh) jsou pevně dané zákonem, a vláda je nesmí překročit. Myslím si, že by si možná i tak vypůjčila, ale na výši státního dluhu nyní dohlíží i strýček Brusel, a tak, co se nesmí, to se to doopravdy nesmí? Vláda je však chytřejší než Brusel. Vypůjčí si, ale jinak, než jak si standardně půjčuje. Půjčí si u státního podniku Česká pošta. A to ne na nějaký dlužní úpis, nýbrž z peněz na důchody. (Kdybych byl důchodce, poněkud by mě zamrazilo - ale ono mě zamrazilo i tak.) Půjde až o 2 miliardy korun. Škromachovo ministerstvo neodvede poště něco peněz určených na výplatu důchodů (je vůbec vláda k takovému rozhodnutí oprávněná? nepáchá tím náhodou trestný čin?), ale pošta důchody přesto vyplatí a stát jí je (doufejme) dorovná po Novém roce. Zaplatí přitom sankční úrok. Protože ovšem pošta tolik peněz ve své kasičce uloženo nemá, poslušně si vypůjčí. (Ještě, že je to státní podnik, totálně závislý na státu například i tím, že mu Ministerstvo financí stanovuje cenu, za kterou důchody roznáší?)

Finta jako hrom. Maminko, chyby v diktátě nedělám já, ale moje pero.

Divím se tomu, že je to technicky vůbec možné, ale ještě více tomu, že je to legální.

Říkali jsme si, jak se v naší politice projeví tlak Bruselu, až začne po vstupu do EU plně působit. Teď už to víme. Takhle.