D ě t i z a p e n í z e
Prodej dětí, řeknete si a odložíte noviny, taková nemravnost, taková hrůza. To jsme to teda dopracovali, to už snad nemůže být ani nic horšího... Ještě že aspoň ta policie něco dělá a stíhá takové zrůdy, co tohle dělají. To děťátko je prý v ústavu, tak to je dobře, tam se mu už nic zlého nepřihodí...
Dovolte mi ale, abych se ptal. Jestliže matka, která není s to postarat se o své další dítě, je ochotná předat je bezdětným manželům, kteří po dítěti touží a budou se o ně starat, a získat od nich za to prostředky na zlepšení života svých ostatních dětí - je to opravdu nemravné jednání? Vždyť je ku prospěchu všem zúčastněným! Je to tak ? nebo není?
Pro naši zemi je typické vytváření různých lobby, bratrstev kočičí pracky, zájmových uskupení, systémů brácha na mě ? já na bráchu; vždy si lidé vědí rady při vzájemné hospodářské pomoci jak nejlépe rozebírat státní peníze. Zdědili jsme to tak od bolševika ? tehdy podobné postupy nahrazovaly podnikavým lidem možnost legálního podnikání a byly cestou k zlepšování materiálního standardu (vedle přímé politické kariéry, na což už, na rozdíl od tohoto postupu mělo žaludek méně spoluobčanů); a na takové jednání jsme si zvykli. Jednou z reálně socialistických lobby bylo bratrstvo dětských domovů: sociální pracovnice a soudkyně se snažily, aby jejich kamarádky v ”děcácích“ měly v péči co nejvíce dětí a tak mohly zdůvodňovat svoji potřebnost, důležitost a nutnost dalších peněz pro domovy. Prostě jedna z forem zajišťování zaměstnanosti. Pro komunistický systém typické lhaní vedlo k tomu, že vše se zdůvodňovalo zájmem dítěte. Od pádu bolševika klesl u nás počet dětí mladších tří let let žijících ve státní ústavní péči o více než 60 procent, což je vynikající zpráva ? ale i tak jsme v počtu tříletých a mladších dětí v ústavech stále ještě ”nejlepší“ v Evropě!!! - Situace se zlepšuje, ale jde to ztuha. Jde to ztuha.
Klíč tvoří adopce. Je to šílená situace ? na jedné straně děti, kterým chybí rodina, na druhé straně rodiny, marně toužící po dětech. A mezi nimi soudy a státní úřady komplikující a oddalující ”ze všech sil“ moment, kdy si obě strany mohou padnout do náruče... Zákonodárci situaci zlepšují, ale jen pomalu, váhavě, jakoby s údivem, jakoby neradi. Velmi záslužná je v této agendě práce poslanců za KDU-ČSL. Ale teprve tento měsíc a teprve v prvním čtení prolezl sněmovnou návrh zákona, který by soudkyně a soudce donutil (pokud by donutil) rozhodnout o adopcích do tří měsíců...
Z toho, co jsem až dosud řekl, by někdo mohl usoudit, že si myslím, že matka, která prodala své dítě, jednala mravně. Ne, nemyslím si to.
Nezmínil jsem se totiž ještě o penězích. Jestliže maminka pěti dětí chce vylepšit svoji situaci a situaci svých dětí právě tím, že umožní adopci šestého dítěte za peníze (a ještě prostřednictvím překupníků!), nesmí mít takovou možnost a učiní-li to, je třeba ji (a ovšem i překupníky) stíhat. Rodiče, kteří by chtěli přijít k děťátku touto cestou, nejsou nejlepší rodiče a je dobře, že nevinný, netušící, nesmrtelnou lidskou duší vybavený předmět takového kontraktu bude, zatím, na krátkou dobu, umístěný do ústavu.
Ale je třeba dělat vše pro usnadnění a urychlení adopcí legálních a bez "obchodníků", kteří se na nich snaží vydělat.
František Schildberger