Ž  i j i    v e    s t r a c h u

Možná vám to bude připadat tak trochu šílené, ale napíšu pravdu, když řeknu, že žiji ve strachu. Po listopadu 1989 jsem se nějakou dobu nebál, ale teď už se zase bojím.

Ne že bych měl strach chodit po ulicích; ne že bych se v bytě zabezpečoval devaterými bezpečnostními systémy, anebo s sebou nosil zbraň ? v tom to není; nemám strach z běžné kriminality, nýbrž z budoucnosti. Nebojím se však nějakého ekonomického zhroucení, ani vyčerpání přírodních zdrojů, ani přírodní katastrofy.

Bojím se, že přijde pogrom.

Pogrom na křesťany, a zejména katolíky.

Vidíte, já jsem říkal, že vám to bude připadat šílené, ale když já opravdu vidím kolem sebe, jak společnost (a to nejen ta naše, nýbrž více či méně v celé Evropě) vibruje nenávistí vůči křesťanům a snad ze všeho nejvíc mě děsí, že na to nikdo nereaguje, jako by to bylo normální, jako by to tak bylo v pořádku.

Terčem této nenávisti a nenávistné propagandy nejsou lidé, kteří píší jednou za deset let při sčítání lidu do příslušné rubriky ”náboženství římsko-katolické“; ani ti, kteří přijdou jednou za rok do kostela, na půlnoční; nebo ti, kdo dávají pokřtít děti a neberou to jako ponoření do smrti našeho Pána Ježíše Krista a závazek plnit všechna jeho přikázání. Terčem nenávisti jsou ti, kdo žijí svoji víru, nemyslí si, že papež je nebezpečný úchylkář a berou vážně přikázání Nezabiješ a Nesesmilníš.

Já vím, pravidelně se konají bohoslužby, křesťané se mohou svobodně scházet a šířit jako kdokoliv jiný své učení - a můžeme mít pocit, že se nic neděje. Jenže naprostá většina společnosti se na křesťanskou víru (na rozdíl od buddhismu a různých přírodních kultů či okultních praktik) dívá jako na cosi asociálního a nebezpečného. Všimněte si tónu, jakým se o křesťanství píše například ve společenských týdenících (Týden, Mladý svět, Reflex) ? šíří se zde tolerance vůči všem stylům života, menšinám, lehkým drogám, sexuálním úchylkám, ale nenávist vůči křesťanství. Křesťané, a zejména katolíci, to jsou ti netolerantní, to jsou oni, ti plní nenávisti, nepřátelé potratů a antikoncepcí. Až přijde pogrom, většina lidí lynčujících křesťany bude mít pocit, že jedná v sebeobraně a pro štěstí svých dětí...

Žijeme dost odděleně, praktikující ”konzervativní“ katolíci mezi sebou - a s ostatními lidmi se o víře moc nebavíme; když se bavíme, neřekne nám nikdo do očí, co si o nás myslí; navíc si to myslí o katolících jako o sociální skupině, ne tolik o jednotlivcích, které osobně zná ? ty je ochoten, možná podvědomě, z množiny katolíků jaksi vyčleňovat; zná je, má pro ně omluvy...

Podobnost se vztahem k židům těsně před holocaustem je zřejmá. Ještě větší je podobnost s Francií v 18. století, v desetiletích před genocidou katolíků za velké revoluce. Ve formálně katolické zemi se za naprostého mlčení autorit a pod ochranou státu šířila nenávist vůči katolické církvi, jež nakonec vedla k popravám, mučení, stahování z kůže...

Pán Ježíš nám mnohokrát přisliboval utrpení. ”Budou vás vodit před krále a vládce pro mé jméno...“ (srov. Lukáš 21, 12) ”Žák není nad učitele... Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď“ (Matouš 10, 24 ? 25) ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.“ (Jan 15, 18) ”Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým..." (Lukáš 23, 31) - Ale bez Boží vůle ani vlas z naší hlavy nespadne, Bůh má spočteny i naše vlasy... (srov. Matouš 10, 30; Lukáš 12, 7)

Řeknete mi, že pogromová situace u nás není ? a já vám dám za pravdu; zatím není. Ale uvědomujeme si, že žijeme v zemi, kde se už teď docela masově umírá kvůli barvě pleti? Na čtyři desítky vražd Romů v posledních desíti letech uznaly naše, spíše v té věci liknavé, soudy za vraždy s rasovou motivací.