D o b r o v o l n ě     n i k d y,    v     p o s l u š n os t i     v ž d y c k y

I.

Koluje mi hlavou několik útržků konverzace, a pořád na ně myslím...

”Ona se o prázdninách pohádala s panem kardinálem,“ řekl mi jeden velmi dobrý katolík (moc si ho vážím) o jedné velmi dobré katoličce (velice si jí vážím)... Jak se může dobrý katolík pohádat se svým biskupem? Copak je to možné? No, je-li to dostatečně významný katolík, aby na něj měl biskup čas, stát se to může.

Faktem je, že jsme si zvykli za dlouhá léta bolševismu žít úplně bez biskupa. A poslušnost je dnes náš problém. Jak mi to říkal můj oblíbený pan farář Poláček (jméno je změněno): ”Kněží je málo, to je pravda. Ale o biskupy žádná nouze není. Těch je! Jenom já mám ve farnosti nejmíň patnáct chlapů, kteří se cítí na to, že by mohli od hodiny řídit diecézi...“

Všichni víme pořád všechno nejlíp. A ještě jedno svědectví, pokud dovolíte. Říkal mi je jeden velmi nadšený konvertita. Povídal: ”Františku, já už vím, jakej je rozdíl mezi věřící a nevěřící ? když se někde sejdou normální lidi, tak do pěti, nejdýl do deseti minut začnou nadávat na svý šéfy. No a když jsou to věřící, tak ještě na pana faráře nebo na biskupa...“

Všichni víme všechno nejlíp. Kdekdo z nás je tím, kdo zachraňuje církev, začasté pak právě před biskupy.

A ještě jeden kousek konverzace, slova jednoho svatého kněze (není to český občan): ”To bylo v nějakém vidění, někdo viděl, jak je očistec vydlážděn lebkami biskupů, ale to není naše rozhodnutí, to nám nepřísluší soudit. Máme chválit, a když nemůžeme chválit, máme mlčet. Kdo kritizuje biskupa, slouží satanovi.“

Království v sobě rozdvojené nemůže obstát a dům na dům padne... (srv. Luk 11, 17)

II.

Víte, na co ještě myslím? Na slova zakladatele schönstattského hnutí otce Josefa Kentenicha. Když se ho ptali, jestli by mohl své hnutí opustit, odpověděl: ”Dobrovolně nikdy, v poslušnosti vždycky.“

Josef Kentenich byl myslím jedním z mučedníků poslušnosti a získal tím pro své dílo nesmírné množství milostí - domnívám se. Ale vlastně každý velký světec prošel zkouškou poslušnosti, pronásledováním ze strany církevní vrchnosti a toto ponížení akceptoval a přijal, podrobil se a poslechl, i když to bylo ? z věcného hlediska ? škodu jeho díla a jeho poslání. Svatý František z Assisi, svatý Jan Bosco, svatý páter Pio... Taková zkouška nemůže přijít jinak, než z Boží vůle, domnívám se.

František Schildberger