Sloky

Každý den
si opařím jazyk kávou
Každý den
se opojím světa slávou
Tím
kouřem uznání a chval

Něco se zvládnout dá,
a něco se zvládnout nedá.

Cosi je velká věda,
a cosi abeceda.

Někde prach krutě víří,
jinde si prach už sedá.

Někdo až k hlíně klesl,
jiný se z hlíny zvedá.

A něčí tvář se směje,
jiná je k smrti bledá.

Však každý z nás jednou stane
před Soudcem,

říká nám Popeleční středa.

Tak

nějak žijeme v letošní době postní.

Době

pozdní,

kdesi

na konci časů,

jejichž neznáme délku…

Neznáme dálku

od našeho psacího stolu,

od našeho kuchyňského stolu,

od našeho monitoru

k nebi.

Zase...

Vrcholky stromů
září
opravdovým zlatem.
Nižší větve
a kmeny 
zachovávají stín.

Nosič
si utáhl řemínky krosny.
Čeká ho cesta
nad vrcholky stromů,
on
nedožene slunko
a jej
nedostihne stín.

Drama…