Předposlední červnový den roku 2022 přinesl tři události, které ovlivní náš život na delší čas (tedy pokud nám Pán ještě dá nějaký delší čas).
Na dobu (doufejme, pokud on i vláda vydrží) o cosi delší než tři roky byl jmenován ministrem školství mládeže a tělovýchovy České republiky Vladimír Balaš. Na 19 let (do svých pětasedmdesáti let, kdy je povinen podat demisi) se ujal správy Brněnské diecéze biskup Pavel Konzbul. Na dobu neurčitou (pokud přijetí ratifikují všechny členské státy, což se očekává) po oznámení stažení tureckého veta získávají šanci na členství v NATO dvě severské země, Švédsko a Finsko.
Biskupa komentovat nechci, nechť mu Pán žehná a sám si jej vede. Takže dvě další rozhodnutí.
Co získali Turci?
Ještě před dvěma dny nikdo nepočítal s tím, že turecký odpor proti členství Finska a zejména Švédska v Severoatlantické alianci skončí už na nynějším madridském summitu – a stalo se. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan ovšem řekl, že jeho vláda bude trvat na splnění podmínek souhlasu – a ty my přesně neznáme. Dlouho odmítané setkání s Joe Bidenem? K tomu v Madridu došlo. Dodávky amerických zbraní? Nepochybně ano. Ale hlavně jde o podporu Kurdů, a především Strany kurdských pracujících, kterou Turci prohlašují za teroristickou organizaci a která má ve Švédsku jeden ze svých opěrných bodů. Bylo řečeno cosi o výměně informací severských a tureckých zpravodajských služeb – mezinárodní politika je vždycky složitá a často různým způsobem více či méně nespravedlivá. Nakolik mají pravdu ti, kdo říkají, že kvůli ruské invazi na Ukrajinu zase jednou hodila Evropa Kurdy přes palubu? Vlastně nevíme...
Fiala Zemana umí
Trochu více pozornosti bych chtěl věnovat ministerskému jmenování.
S inflací si moc rady neví, ale prezidenta Miloše Zemana Petr Fiala umí: zlomyslný Miloš Zeman, který rád dělá potíže a kazí politikům (a nejen politikům) jejich život, anebo aspoň jejich plány, je ve vztahu k Petru Fialovi jako beránek: vyšel mu zatím vstříc ve všem, co si Petr Fiala přál, a jmenoval do úřadů i lidi, jako Jana Lipavského na Ministerstvo zahraničních věcí, o kterých dával najevo, že je jmenovat nebude; takže už se nikdo nedivil, když v pondělí přijal rezignaci ministra Gazdíka, v úterý se sešel s nominantem Balašem a hned ve středu ho jmenoval novým ministrem školství, mládeže a tělovýchovy – ministerstvo nezůstane tak bez hlavy ani jediný den. A to vše i přesto, že v minulosti Vladimír Balaš Miloše Zemana několikrát, ovšem zdvořile a odborně, také kritizoval…
Potěšení si Zeman neodepřel
Ovšem nemalý kus potěšení si Miloš Zeman dopřál přímo při včerejším (29. 6. 2022) jmenování ministra Balaše: osladil mu jmenovací akt několika urážkami a ponižováním: co je to vůbec za chování, vypočítávat přímo při jmenování – údajné – chyby jmenovaného? To je Miloš Zeman. A i když chválí, tak vlastně kritizuje – tak také řekl, že si váží Balašovy erudice, o které se ovšem domnívá, „že je poněkud mimo specializaci ministra školství“, a zopakoval mu, co řekl už den předtím, totiž aby si doplnil znalosti regionálního školství... Zato Zeman žádné poučení o základním školství nepotřebuje. Ví i to, co se děje ve jednotlivých třídách; i tak slavnostní, formální příležitost, jako je jmenování nového ministra, dokázal změnit v poučný seminář: „Inkluze zavedla takzvané asistenty, kteří ruší vyučování a působí neorganicky v jakékoliv třídě…“ Inkluze je „hloupý experiment“, a pokud se novému ministrovi podaří dosáhnout změny, bude prezident rád…
Bývá rovněž zvykem – aspoň formálně – poděkovat předchozímu ministrovi; ne tak Miloš Zeman: nepoděkoval Petru Gazdíkovi, ale „předpředchozímu ministrovi“ Robertu Plagovi.
Karrierebewusst...
Nový ministr Vladimír Balaš je profesorem ústavního práva, ale není to žádný úzce do svého oboru zahleděný akademik; je, jak říkají Němci, „karrierebewusst“, česky bychom snad řekli „dbalý kariéry“, a není zvyklý odmítat jakoukoli možnost, v jeho slovníku „výzvu“; byl spoluzakladatelem a prvním děkanem Právnické fakulty v Plzni, v Plzni byl i členem městského zastupitelstva (ovšem ne ještě za STAN), dnes je za STAN členem Poslanecké sněmovny; chtěl se stát senátorem (to se mu nepodařilo), usiloval o členství v Ústavním soudu (to se mu také nepodařilo), zato získal místo šéfa poradců u Václava Klause, což se rovněž hned tak každému nepodaří.
Žijeme jako na houpačce, budoucnost před námi je nejasná – a připadá mi, že stále nejasnější. Ať nám Pán žehná a sám si nás vede.