Začnu pozvolna. Stalo prý se, že vojínovi Vonáskovi, t. č. na prezenční vojenské službě, zemřel tatínek. Když se to dozvěděl Vonáskův velitel, pověřil podřízeného slovy: Nějak šetrně mu to sdělte. Ten nechal nastoupit svoje družstvo a zavelel: Kdo má živého tatínka, krok vpřed! Když byl povel vykonán, zařval: Vonásek, vy hovado, kam to lezete?!

Podobně jako Vonásek jsem se cítil po telefonátu z finančního úřadu, že budu platit pokutu. Proboha za co? zeptal jsem se. Máte zřízenu datovou schránku a přiznání k dani z příjmů jste nepodal elektronicky.

Ne, úřednice si opravdu nehodlala na můj účet zafinancovat dovolenou. Jak řekla, tak je to skutečně zakotveno v zákoně, který platí od 1. 1. 2015. Nejprve nás veřejné sdělovací prostředky postrašily, že si k placení daní musíme zřídit datovou schránku (což už zřejmě neplatí), a na ty, kdož jim naletěli, ale pak schránku nevyužili, se ušil nový paragraf. Tak se to musí.

Přiznám se, že jsem přemýšlel, proč jsem schránku při podání nevyužil, a přišel jsem na to, že jsem se při pokusu o to vždy dostal před jakousi anglickou hlášku, která mě nepustila dál, tak jsem si řekl Inu, chybička se vloudila, a na elektronické podání jsem rezignoval. Kdepak chybička! Past na daňové poplatníky. K tomuto závěru přispívá i skutečnost, že o povinnosti podat daňové přiznání elektronicky jsem se dozvěděl od finančního úřadu teprve až po projití všech zákonných lhůt, v nichž bych mohl své nedopatření napravit.