Nechci podrobně rozebírat celé poselství o stavu Unie, jeho poslední, jak je včera (12. 1. 2016) přednesl před americkým Kongresem Barack Obama. Byl to projev, ve kterém chtěl jednak dodat občanům USA více optimismu, a proč ne, jednak naznačit, s jakým odkazem chce ze svého úřadu odejít do dějin: s obrazem humanisty, podporovatele demokracie, úspěšného politika – nic neočekávaného tedy, ani překvapivého.

Zaujal mne však jeden konkrétní detail. „Voliči by si měli vybírat své politiky, nikoli politikové své voliče,“ řekl americký prezident. Kritizoval tak účelové změny volebních obvodů.

Účelové kreslení hranic volebních obvodů má velkou tradici zejména u nás. Žádný volební systém není absolutně spravedlivý, ale záměrné manipulace vedené cílem deformovat vůli voličů, to je veliký nešvar. Praha je dnes jeden volební obvod, ale ještě si pamatujeme, není to tak dávno, že rozdělení hlavního města na více celků spolu s existencí pětiprocentního stropu dokázalo změnit složení zastupitelstva... Asi si Ameriku idealizuji, když jsem netušil, že tento nešvar může existovat i tam. Každých deset let se prý v USA znovu proměřují volební obvody podle vývoje počtu obyvatel a už také některé státy ztratily a jiné získaly i zástupce v Sněmovně reprezentantů (v Senátu má, jak známo, se rozdělení mandátů nemění, tam má každý stát, velký jako malý, dva zástupce). Ale leckde se prý do volebních map zakreslují prapodivné klikaté tvary podobné tu amébám a tu nějakým chromým hadům, aby byli všichni voliči strany v daném místě menšinové pokud možno soustředěni do jednoho okrsku – a nekazili čistou možnost výhry vládnoucí strany v těch ostatních...

Hry s hranicemi obvodů kvetly zejména v polodemokratickém systému voleb za Rakousko-Uherska: podle všeobecného, rovného volebního práva (ale ovšem jen pro muže...) se do ústředního rakouského parlamentu hlasovalo před koncem monarchie vlastně jen jednou, roku 1911. V zemských volbách se uplatňoval až do konce systém takzvaných kurií, kdy hlasy neměly stejnou váhu: mohlo se stát, že v kurii velkostatku stačily ke zvolení jednotky hlasů, zatímco v kurii venkovských obcí jich byly třeba až desítky tisíc. Veliké dělnické obce se sociálnědemokratickými voliči jako Židenice těsně u Brna nebo Vítkovice u Ostravy nedostávaly statut měst, aby zůstaly ve venkovské kurii, zatímco daleko menší obce statut města získávaly. Při každých volbách ve středomoravském Prostějově byly problémy: když – těsně – vyhráli Češi, podávali stížnost Němci – a naopak; rakouský erár připojil k prostějovskému volebnímu obvodu vesnici z nedalekého německého jazykového ostrůvku – a bylo rozhodnuto: vždy jasně vyhrávali Němci; než ovšem demografický vývoj trvale rozhodl ve prospěch Čechů...

Říkávalo se tomu rakouská volební geometrie.

Podobné očividné nespravedlnosti se ovšem sčítaly – a vedly ke ztrátě kreditu rakouské vládnoucí moci a nakonec k jejímu pádu... Proto je jen dobře, že Barack Obama o těchto zlotřilostech hovoří, odsuzuje je a chce s nimi, pokud mu to jeho vliv umožňuje, také bojovat.