Takže to výzkumníkům veřejného mínění zase jednou tak docela nevyšlo, tentokrát v Rakousku. Ve včerejším (24. 4. 2016) prvním kole prezidentských voleb tam zvítězil kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ), populista Norbert Hofer, který podle průzkumů měl být až druhý, těsně za bývalým předsedou strany Zelení Alexandrem Van der Bellenem; byl však první, a to s nečekaně velkým náskokem (36,4 % proti 20,4 %). Tito dva muži tedy postupují do druhého kola volby, které se koná 22. května.

V čem se předpovědi průzkumníků naopak potvrdily, to byl totální neúspěch obou velkých, zavedených a vládních stran, tedy socialistů a lidovců, jejichž kandidáti získali každý něco přes 11 % hlasů; přitom v poválečném Rakousku se vždy stal prezidentem kandidát nominovaný jednou z obou těchto stran, případně oběma... Rakouští komentátoři, pokud to tak stačím sledovat, mluví o zemětřesení na tamní politické scéně a říkají, že Rakousko nyní bude zcela jiné. Omlouvám se – ale nemyslím si to; Rakousko se mění, jako všichni a všechno, ale tato volba podle mě nebude žádný zásadní přelom. Velké etablované strany ztrácejí na podpoře všude v západním světě, ale svěřit kupříkladu post premiéra nějakému populistickému divočákovi, to se lidi přece jen víceméně bojí; zvolit tedy do vysoké, ale spíše jen ceremoniální funkce hlavy státu někoho, na koho jsou politici z velkých stran mimořádně alergičtí, je tedy vítáno jako příležitost, jak jim to pořádně, ale bez velkého rizika natřít... O tom svědčí i to, že předseda a „silný muž“ FPÖ Heinz-Christian Strache, který nyní nešetří velkými slovy, sám na prezidenta nekandidoval – a raději si ponechává naději na nějaké ministerské křeslo po parlamentních volbách za dva roky.

Kdo je Norbert Hofer? Především věrný člověk Heinze-Christiana Stracheho. Narodil se 2. března 1971, má střední technické vzdělání, pracoval u letecké společnosti Lauda Air. Je to typický pravicový populista, ne ovšem antisemita; hovoří o obraně západní civilizace „formované křesťanskými a židovskými hodnotami“. Je podruhé ženatý, má čtyři děti. Politickou dráhu zahájil roku 1997 ve své domovské nejvýchodnější rakouské spolkové zemi Burgenlandu, když se stal za Svobodné členem městské rady v Eisenstadtu, tamním hlavním městě; zastával pak další politické i stranické funkce na zemské úrovni. Po pádu s paraglidem a vážném zranění v roce 2003 se při chůzi musí opírat o hůl (nehledali Svodobní pro niminaci člověka o holi na post hlavy státu inspiraci u sousedů?). Handicap vedl Norberta Hofera k tomu, že se v rámci FPÖ začal věnovat postiženým; strana mu vydala i dvě knižní publikace na toto téma. Do celostátní politiky vstoupil v říjnu 2006, kdy byl zvolen za Svobodné poslancem; nyní je druhým místopředsedou rakouského parlamentu.

Pokud se nepodaří spojit síly všech ostatních stran proti němu (což není jisté), má šanci nastěhovat se do vídeňského Hofburgu, staletého sídla rakouských panovníků.