Je málo co hloupějšího, než ukazovat na lidi chovající se nemravně ve chvíli, kdy se jim zhroutila jejich babylonská věž – a říkat: Podívejte se na ně, to se přece dalo čekat! No – ale v případě Jiřího Paroubka jsem uvažoval, že se – výjimečně! – právě takové hlouposti dopustím... Další výjimkou je, se jedná o Paroubkovu erotickou lapálii – a o avantýrách premiérů se ve Skleněném kostele taky nepíše...
Ovšem když už jsem byl na Paroubkových stránkách www.vasevec.cz, z jakési recenzentské poctivosti jsem si kromě páně expremiérova špinavého prádla a špinavého prádla jeho manželky, které oboje tam vystavil, přečetl i něco o jeho politice. (Jinak by mě to, přiznám se, nenapadlo.) Kromě několika komentářů, které byly zajímavé a dobře zpracované, na mě vykoukla především šokující mumie Jiřího Paroubka, bývalého premiéra, sebou samým stále balzamovaného... A to bylo cosi ještě trapnějšího...
Je tragikomické, když někdo nedokáže pochopit, že upřímná láska jeho (o generaci mladší) ženy trvala jen potud, pokud měl moc či (v očích ženy) ještě šanci moc znovu získat – a přesvědčuje sám sebe (i celou světovou veřejnost), že jsou tu nějaké jiné příčiny, například zdravotní. Žena vydrží dost mužské bezcitnosti a hulvátství – jen k tomu musí vidět nějaký důvod; například premiérské křeslo. Je tragikomické, když někdo nechápe, že tak jako se jeho žena č. 2 Petra neohlížela na jeho první ženu Zuzanu – a klidně ji vyhodila ze sedla, může nyní stejně vyhodit ze svého života i jeho samého (i když stále o něm prý před dcerkou hezky mluví, protože dcerka, sedmiletá, tatínka miluje; holčičce totiž nezáleží na tatínkově politické funkci) cheap viagra online.
Jenže ještě komičtější je vidět, jak bývalý politik nepochopil, že dohrál: „Má politická kariéra byla mimořádně úspěšná a zdaleka nekončí.“
Když takzvaně hledí kupředu: „Nemají-li se levicové hlasy, které není dnes schopna získat ČSSD, ztratit k Babišovi či Okamurovi, musíme se je pokusit získat my, tedy levostředová strana LEV 21.“
A donekonečna připomíná svoje (údajné) minulé zásluhy. Z nichž některé přibývají až jaksi dodatečně: „Ještě bych rád připomenul, že především díky mému politickému působení dnes u nás nestojí kontroverzní americký radar" – tak to je novinka: tehdy, vzpomínám si, se Jiří Paroubek tvářil, jako že není proti radaru, i když byl, pravda, o něco rezervovanější než politikové z pravice, kteří o radaru zpívali dokonce písničky... Ale hlavně tu radar nestojí proto, že Obama změnil oproti Bushově vizi americkou obrannou politiku...
A když se někdo stále cítí jako premiér, moudře odpovídá na dotazy a vystavuje hlasy svých ctitelek: „Obdivovatelka Lída: Stydím se za nevzdělance, kariéristy, pochlebovače v naší politice, kteří si vidí jen na špičku svého nosu a kontrolují jen stav svých kont. Jsem vysokoškolsky vzdělaná a s téměř 50 lety odpracovanými ve státní správě. Držím Vám palce.“ Vždycky mi Jiří Paroubek připadal jako ikona předlistopadového komunistického papaláše – a vida, odbornice nad jiné povolaná, soudružka, která odpracovala desítky let v komunistické státní správě, cítí totéž... A že Jiří Paroubek vynikal skromností a nezájmem o své vlastní bankovní konto? To je přece jasnému každému vysokoškolsky vzdělanému obdivovateli!
Chtělo by to teď asi nějaké pěkné slovo na závěr. Jenže mě žádné nenapadá.