Krátce po půlnoci, když věřící vycházeli z mešity v severním Londýně, najel do nich terorista s dodávkovým autem a desítky jich zranil. Odporný zločin, o tom snad nikoho slušného není třeba přesvědčovat. Myšlenky na nějakou odplatu a pomstychtivost jsou slušnému člověku cizí.
Představitelé islámu ve Spojeném království – až s jakýmsi údivem, jak je něco takového možné – konstatovali, že útok byl zaměřen na muslimy; když byli například nedávno vražděni křesťané kvůli svému křesťanství (a jistě, Bohu žel, ještě není těmto útokům s největší pravděpodobností konec, budou následovat další...) – britští muslimové neříkali nic o tom, že křesťané jsou zabíjeni pro svoji víru; snad z toho důvodu, že Egypt je od Londýna daleko, to se dá pochopit.
Je vlastností terorismu, že dříve či později si vychová z těch, proti kterým je zaměřen, odhodlané žáky ochotné platit stejnou mincí za to, co jejich komunita vytrpěla... To ovšem zločince, který najel do muslimů, ani v nejmenším neomlouvá; nicméně je třeba konstatovat, že najíždění do lidí jiného přesvědčení a z jiného kulturního okruhu není vynález těch, kteří nenávidí islám.
Premiérka Theresa Mayová odmítla jakýkoli terorismus, včetně islamofobie. Fobie znamená, přesně vzato, strach; ale užívá se jako koncovka znamenající odpor, nenávist. Pokud se islamofobií myslí nenávist vůči všem muslimům bez rozdílu – je to jistě cosi odporného a nepřijatelného. A zase: o tom snad není třeba žádného slušného člověka přesvědčovat.
Ale pokud jednají takovýmto šíleným způsobem (někteří) muslimové, je to prostě terorismus. Ale pokud tak jedná někdo proti muslimům – je to navíc ještě islamofobie. Jak to, že se ve zpravodajství mainstreamových médií nemluví nikdy o kristianofobii, když jde o zabíjení křesťanů? A jak označit nenávist vůči západní, již jen z menší části křesťanské civilizaci jako takové? Okcidentofobie? Britský filozof Roger Scruton razil kdysi termín oikofobie ve smyslu odmítání svého vlastního domova, své vlastní kulturní tradice, ale tento termín mainstreamová média nepřevzala, vcelku zapadl do zapomnění – i když myslím má veliký smysl.
Slyšíme o homofobii, islamofobii. Kdo má právo na to, aby se odpor, nechuť, nenávist vůči němu označovala za fobii? A kdo nemá? Je to velmi zvláštní.