Ze zpráv mainstreamových médií jsme se mohli dozvědět, že evropská komise začala uznávat, že existuje takový problém, že někteří západní výrobci dodávají na trh nových členských zemí ve stejných obalech méně kvalitní zboží než do starých členských zemí; na zasedání ministrů zemědělství to prý uznal i zástupce Německa. Přitom o něčem takovém politici z nových zemí hovoří už dlouho a (tragi)komické nadto je, že příslušnou agendu, tedy ochranu spotřebitelů, má v evropské komisi na starosti právě zástupkyně České republiky Věra Jourová. Rozhodující pro změnu nálady byly ale až výsledky průzkumu uskutečněného odborníky z pražské Vysoké školy chemicko-technologické, který porovnával výrobky prodávané v Česku, na Slovensku a v Maďarsku se stejnými značkami v supermarketech v Německu a Rakousku. Obhajobu výrobců, že jenom respektují odlišné chuťové priority „východních“ zemí, vyvrátilo nejen zařazení pracího prášku, který v Německu a Rakousku obsahoval větší procento účinné látky, ale například i složení oblíbených rybích prstů; člověk, který si kupuje tento výrobek, asi nebude mít jako chuťovou prioritu, aby dostal méně rybího masa.

Pro nás je tato kauza především nesmírně ponižující: cítíme v ní pohrdání, kterého se nám dostává od našich údajných přátel ze zemí západně od někdejší železné opony. Je to přitom jev více méně obecný; čím více se v bohatých zemích řeční o svobodě, nediskriminaci a rovnopráví, čím častěji slyšíme slogan o rovnosti, volnosti & bratrství, tím méně je to pravda v záležitostech všedního dne.

V médiích vystoupil i český odborník, který, bez uvedení jména firmy, uvedl, že i v samotném Česku zná fabriku, kde pracují dvě linky – jedna na kvalitnější výrobky pro bohaté a vedle ní druhá na méně kvalitní pro chudší země. A člověk, který se dostal v Portugalsku do továrny na rybí konzervy, svědčil o tom, že větší a pěkné sardinky končily v plechovkách určených pro Čínu, Japonsko a Německo, zatímco méně urostlé rybičky putovaly do afrických zemí a do zásilek pro potravinový program OSN...

V mainstreamu se o tom takto nemluví, ale člověku se v této souvislosti vybaví třeba i pohrdlivé výroky francouzských prezidentů, Chiraca i nového Macrona, na adresu nových členských zemí, a když své úvahy vede ještě o kus dál, dojde až k myšlenkám o terorismu: lidem na „Východě“ se dostalo stejných značek a stejných obalů, ale ne stejné kvality – jsou totiž méně nároční a méně hodnotní... Analogicky se imigrantům v bruselském Mollenbeeku či na předměstích Paříže dostalo asylu i sociálních podpor, ale nebyli přijati jako lidé stejně hodnotní, ve všem (reálně) rovní ostatním Francouzům či Belgičanům, se stejnými životními šancemi. Pak už byl jen krůček k úspěchu radikální islámské agitace.

No, evropská komise tedy cosi uznala – a zdá se, že z ní vypadne nějaká nová směrnice, která nařídí, aby si výrobci stejně cenili náročnějších a bohatších zákazníků jako méně náročných a chudších...

Vyjde směrnice. A bude dobře.