Budiž to vytknuto před závorku – ale jen tak jaksi na okraj před závorku: nejsem žádným ctitelem ani obdivovatelem, ba ani pravidelným čtenářem jiříiksdoležalovského týdeníku Reflex. Ale jistě je dobře, když ve své rubrice Aréna názorů otiskl Reflex (v čísle 29 z 20. 7. 2017) rozkošný článeček, který mu zaslal předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
Jako každý agresivní člověk, i Andrej Babiš se rád staví do role trpitele a kohosi, komu se děje bezpráví. „V poslední době neustále narážím na komentáře o tom, že představuji ohrožení demokracie,“ informuje exministr financí (a podle všeho i budoucí premiér). A „už se to ani nedá číst“, dodává.
Andrej Babiš se v článečku srovnává také s novým francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který, jako on, „si nehraje na pravici a levici“ a také by chtěl snížit počet poslanců. Jenomže, na rozdíl od Babiše, Emmanuela Macrona „nikdo z našich ochránců demokracie nekritizuje“. Čím to asi je? Že by to bylo tím, že Emmanuel Macron kromě svého angažmá ve vrcholné politice není i druhým nejbohatším mužem v zemi a největším pobíračem veřejných dodací?
Vůbec, dělá si starost Babiš, „proč tak malá země musí mít 81 senátorů?“ Když „i nepoměrně větší USA si vystačí se stovkou senátorů, z každého státu dva“. Dělá si z nás předseda hnutí ANO (což byl původně Aktiv nespokojených občanů) – legraci? To chce snad říct, že i našemu státu, jako každému ze států USA, by stačili jen dva senátoři? To si myslí, že u nás nikdo neví, že každý stát USA má vlastní zákonodárný sbor, a někde i dvoukomorový? Jsem občan ČR, jsem volič; proč se mnou předseda jedné z velkých parlamentních stran jedná jako s blbcem?
Neříkám, že se v Parlamentu nemrhá penězi, ale hrstka zákonodárců toho mnoho „prošustrovat“ ani nestačí: výdaje na obě komory představují jen asi 0,14 % všech výdajů státního rozpočtu... Ani jejich počet není nijak přehnaný. Je nižší než počet zákonodárců ve dvou rovněž desetimilionových zemích Evropské unie, Řecku a Švédsku (přitom, také Švédskem, kde tamní sociální demokraté zrušili Senát, Babiš rád argumentuje: ovšem o to víc mají ve Stockholmu poslanců, 349 proti našim 200).
Sečtělý Andrej Babiš cituje Ferdinanda Peroutku (jistě věřím, že jeho politické úvahy si exministr čte pravidelně každý večer před spaním): „Senátoři i poslanci pocházejí z týchž kruhů... A hlavně mají stejné zájmy a jsou závislí týmž způsobem na týchž stranách: z jakých důvodů tedy měly by se v mozku jedněch roditi jiné myšlenky než v mozku druhých?“ A dovozuje z toho, že Senát je vcelku k ničemu, pokud mu rozumím. To neví (no, neví!), že prvorepublikový Senát byl volen – na rozdíl od toho našeho dnešního – stejným, tedy poměrným způsobem jako Poslanecká sněmovna, takže o současných českých senátorech, volených většinovým dvoukolovým systémem, se nedá říct, že by byli „závislí týmž způsobem na týchž stranách“, naopak, v současném českém Senátu je i nemálo nezávislých zákonodárců a také senátorů ze stran, které nemají zastoupení v Poslanecké sněmovně.
Poslanci a senátoři jsou vůbec vítaný cíl populistů a demagogů zprava i zleva – a v případě Andreje Babiše i odprostřed... Platy i chyby, nectnosti i podivnosti zákonodárců jsou více na očích než třeba průšvihy ministerských úředníků – a vybudit proti senátorům a poslancům u hloupých lidí pud závisti je, žel, snadné. Babiš to ví. Toto ví.