V České republice, jak je to ostatně v Evropě standardní, schvaluje státní rozpočet Poslanecká sněmovna Parlamentu a předkládá jej vláda. Parlament rozhoduje hlasováním, vláda rovněž; o definitivní podobě tohoto (po ústavě) nejdůležitějšího zákona tedy spolurozhodují stovky lidí (a to ještě nemluvím o počtech úředníků připravujících podklady).

Při sledování zpravodajství v hlavních médiích však vzniká dojem, že určení toho, kolik peněz a na co stát vydá, záleží na jednom jediném člověku. Vláda rozhoduje ve sboru a ministři jsou si podle ústavy navzájem rovni, ale když se koukáme na obrazovku či slyšíme rádio, máme pocit (a kdybychom neznali zákony, snad bychom měli i jistotu), že daleko víc než všichni ostatní ministři dohromady je v Česku šéf Ministerstva financí: členové vlády se u něho střídají jak Suchardovy dřevěné karikatury apoštolů na pražském orloji a prosí ho o peníze. A ministr financí Ivan Pilný jim milostivě přiděluje, anebo nepřiděluje prostředky na to či na ono, jako by on sám rozuměl problematice všech rezortů. A tváří se u toho tak moudře & bolestivě, jak kdyby ty prachy dával ze svého.

Vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu nic... Ministr Havlíček dostal hodně, ministři Marxová a Stropnický zatím ničehož, ministr Jurečka sice předtím přišel o šest miliard, teď ale dostal dvě...

Šéfové rezortů vždycky s ministrem financí nejdřív jednají, potom se spolu s ním postaví u schodiště jeho ministerstva před kamery & mikrofony a povídají, povídají, že jednání bylo korektní, obě strany se blíží k rozumnému kompromisu (jak ke kompromisu, koho s kým, vláda rozhoduje ve sboru!) a že o tom, na čem se nedohodli, budou ještě dál jednat.

To se takto rozhoduje o státních penězích i v jiných zemích, například v Německu či ve Spojeném království? To i tam o nejdůležitějších prioritách ne jen jednoho ministerstva, třeba obrany a sociálních věcí, leč celé země, vyjednává jedině ministr finací a šéf vlády, jehož úkolem přece je koordinovat jednotlivé rezorty a jejich možnosti a požadavy, do toho jen mlčí? I tam má ministr financí jediné omezení, totiž vládou stanovený (u nás teď absurdně padesátimiliardový) deficit státního rozpočtu, a všechno ostatní je na něm?