Český statistický úřad zveřejnil předběžnou statistiku o počtu obyvatel za rok 2017. Dále se zvyšoval počet živě narozených dětí, poprvé jich loni v Česku zakřičelo do světa 114 405 – o 1742 více než o rok dříve. Statistika ovšem neříká, do jakých poměrů a jakým lidem se děti narodily. A už vůbec ne, co je v životě čeká. „Wir wollen gewollte Kinder“– „Chceme chtěné děti,“ hlásaly před několika lety billboardy, kterými rakouský stát reagoval na stálý pokles počtu porodů u našich sousedů. „Druhé dítě? To je finanční sebevražda,“ slyšel jsem od jednoho známého – a nevěděl jsem, co na to mám říct.

Chceme chtěné děti – a co s těmi nechtěnými? Zabít. Ale včas – po porodu už je to vražda. Podle Českého statistického úřadu skalpely lékařů vykonaly v roce 2017 celkem 19 389 potratů – o 1 017 méně než v předchozím roce. A nejméně od roku 1958, kdy byly potraty v tehdejším Československu legalizovány. Co s nechtěnými dětmi? Nepočít je!
Porodů přibývá, potratů ubývá – ale přesto vymíráme. Kromě muslimských Albánců a Kosovanů vymírají všechny evropské národy. Hnutí pro život ČR spočítalo a na svých webových stránkách uveřejnilo údaj, že v našem státě by muselo přijít na svět ročně o 29 a půl tisíce dětí více, než kolik se jich rodí, aby Česká republika „dosáhla alespoň prosté reprodukce populace“.

Máte pocit, že patříte k vymírajícímu etniku? Myslím, že si tak nepřipadá nikdo – snad jenom, možná, kapitáni našeho průmyslu, kteří marně hledají pracovní síly do svých továren. V některých krajích se staví nové domy jako o život a v Praze se zastavují i trávníky a parky, ale některé jiné končiny našeho státu se až děsivě vylidňují.

Celkově nás však přibývá. Loni o 31 tisíc. Prostá reprodukce obyvatelstva tedy nepochybně zajištěna je, ne že ne! Ovšem díky přistěhovalcům. (Těch 31 tisíc ovšem není číslo, jež by udávalo počet cizinců, kteří k nám přišli a trvale tu žijí, to je asi půl milionu lidí, nýbrž počet nově získaných českých občanství.)

Nemůžeme být opatrní v počtu potomků, které chceme přivádět na svět, a nepřijímat přistěhovalce. Jsou to taky lidé a naši bližní, i když mají třeba odlišnou víru, než je naše nevěra, anebo jinou barvu pleti! Ale nemůžeme se, když mluvíme o vývoji počtu obyvatel, tvářit, že nejsou součástí vývoje.

Nejsme-li příliš ochotni přijímat děti (většinu potratů loni podstoupily matky dvou dětí) – musíme se naučit přijímat přistěhovalce.