Drtivé vítězství Viktora Orbána je vizitkou magyárského národa ještě mnohem víc než je výhra Miloše Zemana s jeho nepatrně nadpolovičním počtem voličů či Andreje Babiše s nějakými 11 procenty občanů vizitkou Čechů!

Nikdo nepochyboval o Orbánově vítězství, jen se doufalo, že pokud bude účast voličů vysoká, snad nezíská ústavní většinu. Účast vysoká byla a Viktor Orbán, sice těsně, ale ústavní většinu znovu získal.
Umíme si to vůbec představit? Již podruhé nikoli jen nadpoloviční výhra – v parlamentních volbách! – nýbrž výhra dvoutřetinová? Opoziční poslanci budou v ohromné budově budapešťského parlamentu skutečně jenom do počtu; u nás může být – přece jenom – některé hlasování napínavé a nejsou vyloučena některá překvapení: v maďarském parlamentu po příští čtyři roky překvapení vyloučena budou.
Maďarský národ stojí za svým vůdcem.
Čím Viktor Orbán získal Maďary? Odpověď je smutná, nejsmutnější: vhodným vytvořením obrazu nepřítele, jako u nás Miloš Zeman, jen ještě daleko tvrději a razantněji. Za prvé imigranti: nebýt mě, milí spoluobčané, Brusel a ten americký žid (nesmíme ovšem moc nahlas říkat, že je to žid), George Soros, by vás nechali zaniknout v moři islámských Arabů – Maďarsko je ale maďarské a křesťanské a já vám to zajistím.
Vůči Bruselu se Orbánova vláda chová úplně stejně jako před sto lety tehdejší maďarská vláda vůči Vídni: Orbán je mimořádně úspěšný jak v čerpání peněz z Evropské unie, tak ve vykreslování Evropské unie coby nepřítele Maďarů, otevřenému konfliktu se ovšem vyhýbá: proti uprchlickým kvótám nepodal žalobu, nýbrž tajně jich pár tisíc přijal.
Mladý Orbán čerpal Sorosovo stipendium na studium v Anglii, mladý Orbán napsal diplomní práci o polské občanské společnosti, tedy o něčem, proti čemu bude nyní v Maďarsku mířit hlavní útok jeho nového vládního období: je to tak, že nejeden diktátorský upevňovatel systému byl v mládí jeho bořitelem.
Ale to jen tak na kraj. Podstatné je něco jiného: vláda tak otevřeně šovinistická a nacionalistická, tak otevřeně potlačující pluralitu názorů je na cestě k otevřené diktatuře a k válce proti sousedním národům. Ne hned, to díky Bohu dnešní evropská situace neumožňuje, v příští generaci, nerozhodne-li globální vývoj jinak, už určitě ano. Zatím jsou hlasatelé protivládních názorů jenom vytěsněni, téměř dokonale, z veřejnoprávních médií: v příští generaci, pokud se něco nezmění, už budou zavíráni do basy; zatím se děti ve škole jen učí, kudy vedly ty správné hranice Maďarska: příští generace už je půjde obnovovat.