Za éry prezidenta Miloše Zemana máme možnost sledovat jeho výklad ústavy a zákonů, který lze při kritickém postoji k němu označit za svévolný, ale nikoli za právně postižitelný, protože neexistuje jednotný výklad ústavy a zákonů. Prezident tak může beztrestně rozšiřovat svou moc a kompetence nad míru, jež je sotva únosná. Ústavní soud by měl jednoznačně stanovit, co znamenají takové pojmy, jako „jmenovat“, „podepsat“, „prezidentská milost“, aby nedocházelo k nepřijatelnému rozšiřování práv prezidenta a k nepřijatelnému zužování jeho povinností.