Rozčiloval jsem se tady před pár dny, jak Andrej Babiš s Milošem Zemanem, za tiché spoluúčasti Jana Hamáčka, porušili ústavu, a volal jsem, aby opoziční politici s tím začali cosi dělat. Jenže nikdo ústavu neporušil... Musel jsem svoje volání vzít zpět...

Kdepak na Babiše se Zemanem! Na ty dva nemám.

Ani náznakem! 

Ale lépe se nevede ani ostatním komentátorům, kteří se ještě snaží vykonávat psí službu v demokracii a hlídat, kterak že ti, kdo tvrdě drží moc ve své pevné pěsti, s tímto vlastnictvím zacházejí...

Ústava, to bezbranné dítě zrozené z představ o gentlemansví demokratických politiků a jejich úctě k hodnotám, které člověka přesahují! Do toho Babiš se Zemanem: ústava na ně nemá!

Jan Hamáček, chudák v sestavě Babiše se Zemanem; musí dbát na to, aby členové ČSSD neměli důvod připadat si jako idioti. ČSSD uzavřela s ANO koaliční dohodu, podle níž designovaný premiér navrhne – bez jakéhokoliv dalšího kádrování – prezidentu republiky na pět míst ve vládě, koho mu ČSSD předloží; a orgány ČSSD schválily za kandidáta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Designovaný premiér Andrej Babiš určitě nemá s Miroslavem Pochem žádný problém: nemá problém s nikým, každého nějak zmákne, pokud ten někdo s ním chce spolupracovat, například ve vládě.

Prezident také nemá důvod mít problém; platná ústava České republiky mu, abych tak řekl, nedává žádný prostor k tomu, aby měl problém: prezident musí jmenovat za člena vlády, koho mu navrhne premiér. A premiér je v návrzích na pětici sociálnědemokratických ministrů vázán koaliční smlouvou (bez níž by nemohl vládnout).

Ve všech zemích na světě, kde se vládne demokratickým ústavním způsobem, od Grónska po Tasmánii, by také za takovéto či obdobné situace žádný problém nebyl.

Ne tak v České republice. 

Prezident se rozhodl, že postavu Miroslava Pocheho využije k tomu, aby zvýraznil a uplatnil svou moc. Prostě ho nejmenuje, ústava neústava, a hotovo; nějaký důvod si pro to vymyslí.

Stačíte to ještě sledovat? Vy, čtenáři Skleněného kostela, jistě ano – jenže obávám se, většina spoluobčanů už tady někde končí. Už nesledují, že lišák Andrej Babiš (a jistě za tichého souhlasu chudáka v týmu Jana Hamáčka) dodal na Hrad sice seznam navržených ministrů přesně podle koaliční smlouvy, ale současně, současně, ne až později, také dopis, ve kterém – jako premiér – navrhl prezidentovi, že tento seznam podle koaliční smlouvy může, pokud jde o jmenování ministra zahraničí, hodit do koše a jmenovat někoho v rozporu s koaliční smlouvu, tedy spolulišáka-chudáčka Jana Hamáčka. Tak se i stalo.

Hanba fuj. Člověku se z toho zvedá žaludek. Smlouva se současně dodržuje i porušuje, ústava se podle litery zachovává, a podle smyslu trhá na kusy. A zároveň se tím aktéři nijak nechlubí, velkou část faulů dělají jako vodní pólisté pod hladinou.

Jak bychom asi žili, jak by se v této zemi vládlo, kdyby pořád ještě nebyl zachován kus svobody médií, kdybychom neměli ve sněmově opoziční strany, kdyby tady nebyl tlak alespoň části svobodně smýšlející veřejnosti. 

Jak dlouho vydrží? Jak dlouho vydržíme?