Zbrusu nová česká ministryně spravedlnosti Taťána Malá je vzdělaná dáma; absolvovala dvě vysoké školy a obhájila dvě diplomové práce: jednu na soukromé vysoké škole na Slovensku na právní téma, druhou na zemědělské škole na téma chovu králíků; její slovenský diplom je u nás na základě mezinárodních dohod automaticky platný, ale například k advokátním zkouškám by se paní Malá s takovýmto vzdělání přihlásit nemohla, právo na Slovensku není totožné s právem u nás. No a vysokoškolská odbornost v chovu králíků jistě není ideální kvalifikace pro úřad ministryně spravedlnosti.
Tolik ke vzdělání jedné členky Babišovy „vlády odborníků“.
A nyní něco o smyslu nové ministryně spravedlnosti pro spravedlnost, potažmo o její duši, o jejím charakteru. Ani na Slovensku není možné, aby se trestní stíhání vrcholového politika odsunulo na dobu, dokud je ve funkci, jak to Taťána Malá navrhovala, ještě než byla ministryní, v případě Andreje Babiše, který ji nyní udělal ministryní (pravda ovšem je, už jsme takto široce pojatou poslaneckou imunitu u nás kdysi měli).
Paní Malá je také to, čemu se v trestním právu říká recidivistka: dvakrát po sobě se dopustila stejného protiprávního jednání. Opsala část jedné své diplomové práce, opsala část i té druhé. Ukrást kus diplomové práce, tedy podvodně vydávat cizí práci za svoji a získat na základě toho vysokoškolský titul, jistě není trestný čin, ale jednání v souladu s právem, jehož má být paní Malá v České republice tím nejvyšším garantem, to také není. Premiér Andrej Babiš vyhlásil, že třináct let stará diplomová práce o chovu králíků jistě nebude mít vliv na výkon práce ministryně spravedlnosti – jenže právě bude: právě proto, že říká něco o jejím charakteru a jejím vztahu k právu.
Obě vysoké školy se hájí úplně stejně: větší část díla Taťány Malé opsána nebyla – a dnes, když mají k dispozici lepší metody na zjišťování plagiátů, by již její práce neprošla.
Sama ministryně se zase hájí tím, že nejlepší obranou je útok: vina jsou média, prý netušila, že budou zkoumat její třináct let starou práci. Kolik let do minulosti by měly být aktivity ministra nepřístupné veřejnosti? Snad by bylo nejlepší stanovit to zákonem, a to i s trestní sankcí za zkoumání třináct let staré diplomní práce. Paní ministryně se prý na obě práce velmi nadřela – a její svědomí je „absolutně čisté“. Kdykoli slyším od nějakého podrazáka slova o čistém svědomí, vždy se mi vybaví aforismus básníka Miroslava Huptycha: „Svědomí měl čisté. Nepoužité.“