Vláda odborníků, vláda protikorupční, vláda která „maká“! Vláda, která musí být nejlepší už proto, že vznikala nejdéle ze všech vlád v dosavadní historii České republiky!
Když byla ministryně Taťána Malá usvědčena (skutečně usvědčena, a ne pouze obviněna!) z krádeže cizích myšlenek pro vlastní prospěch (jak jinak chcete definovat plagiátorství?), jevilo se to spíš jako taková divná kuriozita. A paní ministryně byla přesvědčena, že to ustojí. Neuhne, fakta ukecá – vždyť kolik (a horších!!!) obvinění přečkal (v klidu, jen s křivým úsměvem na tváři) její šéf Andrej Babiš! Jo, jo: quod licet Iovi, non licet bovi. Způsob, jakým se Taťána Malá hájila, označil komentátor Jindřich Šídlo trefně za směs komiky a tragikomiky. Nakonec ale přece odstoupila – po třinácti dnech v ministerském křesle.
Když byl ze stejného hříchu vzápětí usvědčen (a opět usvědčen, ne jen obviněn) další ministr, poroučel se z úřadu už rychleji. A byla na stole otázka, zda nejde o trend, o symptom čehosi obecně společensky (či aspoň obecně politicky) relevantního. Einmal ist keinmal, zweimal ist immer, abych opět citoval cizí přísloví: jedna kuriozita je kuriozita, dvě kuriozity už mohou být pravidlo.
Ale nikdo myslím nečekal, že vzápětí vypluje na povrch třetí částečně ukradená kvalifikační práce (vlastně už čtvrtá, protože paní Malá podváděla dvakrát) třetího člena nové Babišovy vlády.
Česká televize informovala, že ministr obrany Lubomír Metnar v diplomové práci obhájené roku 2004 na Ostravské univerzitě „řádně neuváděl citované zdroje“. Bývalý policista Metnar se k věci postavil čelem, jako chlap: práci (svou vlastní práci!) si prý přečte, a pokud se plagiátorství potvrdí, „nevylučuje rezignaci“; zrušil i plánovanou cestu na Slovensko, aby měl čas na čtení.
Žijeme v době kultu vysokoškolského vzdělání; nepřichází v úvahu, že by někdo mohl být ve svém oboru vynikající praktik, ale neměl na to papír. Kdo chce něco, alespoň něco malého, znamenat, musí mít vysokoškolské vzdělání. Žijeme v době masového otitulování: a je jasné, že pokud má mít masa nějaké vzdělání, které bylo dosud výsadou těch nejlepších, nezbývá než snížit požadavky. To se také stalo.
Ale podvádět, lhát, vydávat cizí práci za svoji – to už je další úroveň, to už je další level celospolečenské počítačové hry na vysokoškolské vzdělání.
Není náhoda, že lidé schopní takového jednání se v takto statisticky významném počtu shromažďují právě v politice. Právě v současné politice. Právě v současné české vládní politice.