Pokud má mít vysokoškolský titul kdekdo, nutně tím vzniká nedostatek vhodných bakalářských a magisterských prací, a to i mezi ministry Babišovy vlády. Což zase – podle zásad svobodného trhu – vede k rozvoji průmyslového odvětví, které práce vyrábí a dodává. V nedávné diskusi na toto téma v Českém rozhlase upozornila jedna studentka, že se setkala s tím, že sám pedagog nejmenované soukromé vysoké školy studentům zprostředkovával kontakty na komerční výrobce diplomek, 380 Kč za stránku; a asi, i když to už se přímo neřeklo, za to bere od výrobce i provizi...
Vem nešť magistry a bakaláře (stejně jejich tituly, zvláště z některých škol, dnes nikdo nebere příliš vážně). Ale pokud prorektor naší největší univerzity a vedoucí Ústavu světových dějin na její Filozofické fakultě po dobu dvaceti let publikuje jednu opsanou práci za druhou a získává takto tituly docenta a profesora, je to už cosi děsivého.
Členové etické komise Filozofické fakulty Univerzity Karlovy proto právem nešetřili silnými a v hyperkorektním akademickém prostředí nezvykle jednoznačnými slovy: bývalý prorektor UK Martin Kovář opisoval letech 1998 až 2018 ve svých knihách a studiích rozsáhlé pasáže cizích textů: „Plagiátorství bylo shledáno nejen v jednotlivostech, ale v přejímání celé struktury výkladů, v argumentaci i v dalších detailech,“ řekl předseda etické komise muzikolog Marc Niubo. Komise se na tomto verdiktu, se kterým seznámila akademický senát Filozofické fakulty dne 14. února 2019, shodla jednomyslně. Rozsah plagiátorství charakterizoval Marc Niubo slovem „šokující“. Způsob Kovářovy publikační činnosti je podle komise celkově „nepřijatelný a neomluvitelný“. Přední česká sinoložka Olga Lomová, členka komise, uvedla, že Martin Kovář získal neoprávněně tituly docenta i profesora.
Ovšem tyto skutečnosti byly na fakultě dlouho něco jako veřejné tajemství; andersenovskou úlohu malého dítěte, které zvolá: „Císař je nahý“, sehrála trojice mladých doktorandů, kteří upozornili na zarážející podobnost děl profesora Kováře se standardní anglickou prací Barryho Cowarda (1941–2011) The Stuart Age z roku 1980, případně se studiemi Jeremyho Blacka (nar. 1955).
Ale na rozdíl od pohádky – papaláš se ihned nezastyděl, nýbrž se hájil a vyrazil s pomocí přátel na zteč, do protiútoku. Když kauzu začala řešit etická komise Filozofické fakulty, rektor Univerzity Karlovy biochemik Tomáš Zima nechal z vlastní iniciativy vypracovat dva posudky, dokazující, že Kovář není plagiátor, a doručil je na etickou komisi Filozofické fakulty; aby jaksi věděla, jak má rozhodovat. Komise ovšem vyjádřila nad takovýmto postupem podiv – a oba posudky po prostudování odmítla, jakkoli jejich autory byli jistě renomovaní historikové Robert Kvaček a Jaroslav Pánek. („Esprit de corps“, říkalo se tomu kdysi elegantně, falešná solidarita později...) Kovář se podle obou historiků sice dopustil „dílčích nepřesností“, ale to prý vůbec neznevažuje jeho vědeckou práci; nedokonalost je přece „znakem každé tvůrčí práce (snad s výjimkou několika málo vyvolených)...“. Kovář sice „mohl citovat ještě šířeji“, ale pokud píšete o cizích zemích, je prý normální, že vycházíte „z dříve napsané literatury“ víc, než kdybyste psali o české historii... Jde totiž o to, abychom toho u nás více věděli o zahraničních dějinách...
Tato demagogie vyvolala skutečnou bouři nevole mezi českými historiky. Jde nakonec vůbec o zachování historie jako vědy.
Martin Kovář z Filozofické fakulty odešel.
Stačí to?