Blíží se volby do Evropského parlamentu. Předvolební agitace parlamentních stran je vcelku o ničem a agitace většiny neparlamentních uskupení, která právě díky volbám dostávají prostor v oficiálních médiích, i když jsem na ledacos zvyklý, mě zaráží svojí stupiditou a agresivností.
Zdá se, že vcelku je Evropská unie v této předvolební agitaci cosi jako fackovací panák. Velké politické strany se od ní opatrně distancují, ty malé na ni nevybíravě útočí. Tak „Za lepší Evropu“ hlásají kupříkladu lidovci, strana jednoznačně „proevropská“; ponechme stranou, že se už bere za samozřejmost ta zeměpisná a politická zhůvěřilost „Evropa = Evropská unie“, jako by do Evropy nepatřilo – třeba – Švýcarsko nebo Norsko, a povšimněme si toho opatrného „lepší“: znamená to, že Evropská unie není dost dobrá? „Vždycky je co zlepšovat,“ namítnou vám lidovci, jistě, ale na mou duši, do krajských voleb nešli s heslem „Za lepší Karlovarsko“ nebo „Za lepší Pardubicko“.
Je třeba říct, že si za to unie může sama. Z Evropského hospodářského společenství, ze zóny volného obchodu se institucionalizovaná evropská integrace změnila v byrokratické monstrum, které si kladlo obrovské ambice: změnit Evropu v jediný superstát a regulovat všechno. V tom podstatném však unie stále selhává.
Už se mi dělá nevolno z řečí o imigraci a dvojí kvalitě potravin. Ale je milion dalších příkladů. Vyhlášky nařizující tvar okurek a banánů – když je dnes připomenete, jste málem za pitomce – ale proč? To nejsou legislativní akty, které by si někdo z odpůrců vymyslel, to z Evropské unie skutečně vypadlo! Přitom tam, kde by jednotná úprava byla už dávno na místě, je bruselská byrokracie neschopná a neúčinná: proč už dávno nejsou jednotná pravidla silničního provozu? Proč nejsou sjednoceny zákony bránící znečišťování ovzduší, takže Moravskoslezský kraj, dodržující přísnější normy, dýchá, zafouká-li vítr, zplodiny vypouštěné do vzduchu podle polských norem?
Proč Evropská unie vyhazuje miliony eur za absurdní, groteskní, kocourkovské pendlování parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem? A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat.
Pro křesťana k tomu přistupuje ještě tlak na krajně liberálními politiku v oblasti rodiny a mezilidských vztahů – a ve výhledu i na potlačení převažujícího křesťanského charakteru našeho kontinentu. Jakási moc směřující proti křesťanství je silnější i než ti nejmocnější evropští politici: Angela Merkelová se netajila tím, že se jí nelíbí uzákonění svazku osob stejného pohlaví na úrovni manželství, ale stejně se nakonec proti takovému zákonu nepostavila...
Každému rozumnému člověku je jasné, že k Evropské unii není alternativa, že cesta na východ by vedla z očistce do pekel. Že tak malá a s členskými státy EU tak propojená země, jako je Česko, nemůže z EU odejít, jak žádají nerozumní. Ale i tomu, kdo chápe, že sami bychom se neudrželi, je tak trochu nepříjemné, že zatímco jsme s velkou pompou slavili rozpad Rakousko-Uherska, má si pochvalovat členství v jiné struktuře, kde není o moc víc suverenity a samostatnosti.
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Do komického parlamentu, který, jako jediný parlament v dějinách lidstva, nemá žádnou zákonodárnou iniciativu. Pokrčme rameny, zasmějme se – a jděme volit. Je to pořád lepší než volit do Všečínského shromáždění lidových zástupců.