Vývoj probíhá rychle, když – stále ještě hluboce otřesen tím, co se stalo a co se stále ještě děje – píšu tuto glosu, američtí politici vyjednali s tureckým prezidentem Erdoganem alespoň příměří.
Papež Pius XII. řekl, že Bůh svěřil osud světa do rukou Spojených států amerických – a já, ačkoli nejsem katolík, nýbrž protestant, si myslím totéž... Tak tohle svého času prohlásil americký prezident Ronald Reagan. Pokud jde o vývoj po druhé světové válce, byla to pravda pravdoucí. Všechno pozitivní, co je na světě, demokracií v politice počínaje a křesťanskou vírou konče, by bylo již dávno zlikvidováno, kdyby se po válce jedinou světovou supervelmocí stal satanistický Sovětský svaz.
Proto také Amerika byla, dokud u nás vládli komunisti, předmětem naprosto soustavné a co nejzuřivější a co nejprolhanější, nenávisti plné propagandistické kampaně. Ta nezůstala bez výsledků: my, kteří jsme nespravedlivým totalitním režimem trpěli, jsme si Ameriku idealizovali, a ti, kdo se, ani v duchu, ani ve svých myslích, násilí totalitního režimu nebránili, přijímali tuto propagandu více či méně za svou: no, ono to v té Americe taky není všechno růžový, byla často slýchaná věta.
Po pádu totalitního režimu se všechno vracelo na svá přirozená místa: kdo chtěli studovat skutečně prestižní školy, snažili se dostat do Ameriky, kritika i obdiv ve vztahu k USA existují s klidem vedle sebe; a nikdo už neříká, že jsou na světě místa, kde to není všecko růžový.
Šok z masového zneužívání dětí nejen ve společnosti, nýbrž i v církvi se týkal USA stejně jako Evropy. To je úpadek a propad celého světa.
Zvolením Donalda Trumpa se však změnila americká politika.
Jak mohl opustit syrské Kurdy, kteří za Ameriku i za celý západní svět prolévali krev v boji s Islámským státem, stáhnout své jednotky, které svou přítomností chránily kurdské území – a vydat je všanc turecké agresi? Vrazit tak Kurdům doslova, a ne pouze obrazně, nůž do zad? Je to pro mě nepochopitelné.
A ještě to komentovat doslova stupidními kecy o tom, že Kurdové mají své zájmy (pochopitelně, kdo je nemá?), že dostali zbraně a peníze (to jim chce ještě poslat dodatečně faktury za to, že bojovali za zájmy USA?) – a že Kurdové Americe nepomohli při vylodění v Normandii... Já myslel, že vylodění v Normandii byla chyba prezidenta Roosevelta, vždyť přece America first!
America first? Slíbil jsem v prezidentské kampani, že odvedu americké vojáky z nekonečných válek v cizích zemích, a tak to udělám? Bez ohledu na následky? Věděl jsem, že Donald Trump je bezohledný, cynický a nepříliš chytrý, pouze vychytralý pán – ale toto?
Je v zájmu Spojených států amerických předvést celému světu, že této zemi není co věřit? Že výrok, podle kterého Amerika nemá spojence, jen své zájmy, není pouhý, a hodně hloupý bonmot, nýbrž realita americké politiky?
Může si Donald Trump opravdu myslet, že Amerika se obejde bez spojenců?
A nejen Donald Trump. Být Amerika morálně a politicky zdravá, musela by se po takovém kroku zvednout bouře odporu: odpor se zvedl, a díky Bohu nejen u opozice, ale i v Trumpově vlastní Republikánské straně, ale jaksi malý, neodpovídající zločinnosti Trumpova kroku.