Když 8. ledna 2020 havaroval krátce po startu z teheránského Letiště imáma Chomejního ukrajinský boeing se 176 pasažéry, především Íránci s íránským i kanadským pasem pracujícími a studujícími na kanadských univerzitách, íránské úřady okamžitě věděly, že příčinou tragédie byla technická závada na letounu. Ten přitom prošel technickou zkouškou teprve dva dny předtím. Dnešní svět je dokonale propojený a veškeré dění je jako na dlani: už 9. ledna mohl kanadský premiér Justin Trudeau na základě zjištění tajných služeb prohlásit, že letadlo sestřelil Írán; opatrně se přidali i další západní představitelé a snad vůbec nejopatrněji i prezident USA Donald Trump; čas vzájemné íránsko-americké výměny výhrůžek a raket, který nastal po Íránem zorganizovaném útoku na americkou ambasádu v Bagdádu a pokračoval americkou popravou nejmocnějšího íránského generála a vysláním šestnácti íránských raket na americké cíle v Iráku, už skončil – a obě strany si přály uklidnění situace.
Dne 11. ledna, po třech dnech popírání a obviňování Západu z „psychologické války proti Íránu“ v islámské republice převážily obavy z ještě větší mezinárodní izolace a země přiznala, že to skutečně byla íránská raketa země-vzduch, která poslala ukrajinské letadlo k zemi. Nicméně se tak prý stalo omylem, íránská protivzdušná obrana prý pokládala letadlo za nepřátelský cíl a voják, který zmáčkl spoušť, nadto jednal z přehnané vlastní iniciativy a k zásahu prý neměl přímý rozkaz...
Věř tomu, kdo můžeš. Věř tomu, že profesionální voják íránské armády sedící s rukou na spoušti těžké ničivé zbraně může být tak špatně vycvičený, že nerozezná letadlo, nadto letící kousek od letiště v koridoru pro civilní lety, od nepřátelské řízené střely. Věř tomu, že v íránské armádě může někdo vypustit jen tak raketu a nepotřebuje k tomu rozkaz ani povel.
Svět tomu nicméně uvěřil: íránské tvrzení, že letoun byl sestřelen nedopatřením, papouškují jako doložený fakt televize a další média po celém světě.
Pro normálního člověka je totiž nepředstavitelné, že by mohl být na světě režim, který by jen tak dokázal poslat na smrt 176 lidí, mezi nimi i dvě desítky dětí, z nichž nejmladšímu byl teprve rok. Ale například v Jemenu organizuje tento režim dnes a denně podobné zločiny. Událost u teheránského letiště dává smysl teprve tehdy, když si to připustíme.
Přímo z Teheránu do se Kanady nelétá. Oblíbená trasa íránských studentů a odborníků, kteří působí v Severní Americe a nyní se vraceli po dnech volna zpátky do práce, vede přes Kyjev. Letadlo Boeing 737-800 bylo plné právě takových lidí: žijících a úspěšných v demokratické a liberální společnosti, kteří v očích ajatolláhů představují smrtící nákazu pro stále méně spokojené a už teď stále liberálněji smýšlející íránské obyvatelstvo. Už teď se ulice plní nejen davy, které na rozkaz vlády – a jistě i spontánně – provolávají nenávist k Izraeli a k USA, ale i zástupy, které odsuzují režim ajatolláha Chameního. Popravu několika desítek šiřitelů protestních myšlenek chtěla íránská vláda ukrýt právě v nynější íránsko-americké krizi. Je to šílené – ale, jak říkám, jen takto dává celá událost smysl. Děsivý smysl.