Nevydávám se za znalce slovenské politické scény. Při komentáři k letošním volbám do Národní rady Slovenské republiky se proto omezím jen na několik poznámek.
Za prvé. Heslo zní: změna. Tak silná byla touha po změně, že nejen všechny strany a hnutí, které usilovaly o změnu – rozuměj změnu vlády – široce používaly toto slovo, ale i vládní strana Smer – sociálna demokracia, která s přestávkou dvou let vládla až do voleb čtrnáct roků, měla na svých billboardech slovo změna. 
Druhá poznámka. Je ovšem co měnit. Jak ukázala před dvěma roky vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a už předtím kauza Gorila a zveřejněné odposlechy, prorůstání organizovaného zločinu, zejména zločinu s bílými límečky a v luxusně vybavených kancelářích, policie, prokuratury a soudů do jedné jediné mafie, dosáhlo na Slovensku úrovně, jakou si u nás, při vší kritičnosti k České republice, neumíme ani představit.
Za třetí. Voliči chtěli odstavit od moci současnou vládnoucí garnituru (a doplatila na to i strana maďarské menšiny Most – Hít a Slovenská národná strana, které se podílely na vládní většině a dnes se nedostaly do parlamentu), ale neviděli nikoho, komu by mohli důvěřovat, nikoho, kdo by představoval skutečnou, smysluplnou, rozumnou alternativu. Nakonec, ale až v posledních měsících, se asi čtvrtina voličů (což stačilo na volební většinu) rozhodla, že tou alternativou bude Igor Maťovič a jeho bizarní uskupení Obyčajný ľudia a nezávislé osobnosti.
Za čtvrté. Igor Maťovič se dnes před očima mění z klauna, který viděl vrcholný úspěch v tom, když mocným a vládnoucím znepříjemnil život, v zodpovědného státníka. Chtěl bych říct, i když vše vidím jen zdálky a zvenku, že si myslím, že z něj nebude ten nejhorší premiér v zemích V4, jakkoli jeho jediným pevným bodem programu byl až dosud boj proti korupci a jinak sliboval kdekomu kdeco.
Za páté. Poraženou je strana Smer. I když je druhá počtem hlasů i mandátů, její koaliční potenciál se téměř rovná nule. Její předseda Robert Fico není trestněprávně odpovědný za daný stav na Slovensku, ale je přímo ztělesněním politického cynismu. Pokud dnes v Evropě jsou sociálnědemokratické strany subjekty vcelku umírněné, vcelku úctyhodné a dosti nehybné, takové staré tetičky, pro Smer to neplatí. Na poslední chvíli, ale doslova na poslední chvíli před volbami předvedl ve sněmovně ohňostroj dárečků, třinácté důchody, zrušení dálničního poplatku a podobně a podobně – bez ohledu na to, jak tím zatíží a zadluží republiku. To je taková míra pružnosti a populismu, jaká se nevidí. A slovenští voliči na to žel zabrali: Smer byl nakonec druhý a jeho patnáct procent voličů a 38 parlamentních křesel je víc, než jak to vycházelo v průzkumech krátce před volbami.