V neděli večer jsem utrpěl skutečný šok: reportáž v pořadu České televize 168 hodin. Primářka na patologii v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem se kroutí a vymlouvá jako malý chlapec, co míčem rozflákal okno, ale faktem je, že pozůstalí předsedy českého Senátu Jaroslava Kubery DODNES (Jaroslav Kubera zemřel 20. ledna!) neviděli jeho pitevní zprávu! Je tohle vůbec možné? Konala se dvě oficiální pietní rozloučení se zesnulým, jedno v Praze a jedno v Teplicích – ale DODNES oficiálně nevíme, jaká byla diagnóza, na kterou zemřel (existují jen spekulace, že na infarkt).

V jaké zemi to žijeme?

Jakou roli hrál v nátlaku na předsedu Senátu (ústavního činitele č. 2) prezident republiky (ústavní činitel č. 1)? Kdo tady jedná v zájmu Čínské lidové republiky? Přímo prezident republiky? Anebo svévolně jeho úředníci? Nevíme, nic nevíme, máme k dispozici jenom spekulace.

Hradní kancléř pohrdá poslaneckým výborem: „Nepřijdu a na žádné otázky vám nebudu odpovídat!“

Předseda zahraničního výboru horní komory Parlamentu řekne na kameru: „Kancléř je úředník; zodpovědnost má prezident republiky, ten by měl reagovat,“ ale nic se neděje, nikdo prezidenta k zodpovědnosti nevolá.

V jaké zemi to žijeme?

Prezident neodpoví na dopis novému předsedovi Senátu, a ani na druhý dopis, a ani na třetí dopis.

Kde to jsme, v jaké zemi to žijeme?

Velvyslanec Čínské lidové republiky, naší koloniální mocnosti (jinak to neumím říct), ministrovi zahraničí přizná, že výhružný dopis (pokud uskutečníte návštěvu Tchaj-wanu, budou následovat sankce proti českým firmám), jejž našla rodina v pozůstalosti za podivných okolností zemřelého předsedy Senátu, je autentický – ale nic se neděje.

Minimum aspoň trochu důstojné odpovědi, kdybychom byli ještě samostatný stát, by bylo, že se povolá český velvyslanec z Pekingu domů na konzultace a zůstane v Praze několik měsíců.