Zdá se, že rasismus je jedno z témat letošního roku. Běžná komunikační strategie je taková: řekne se „Já nejsem žádný rasista, ale“ – a pak následuje tvrdě rasistický výrok. Překvapuje mě, jak živá je mezi mými českými spoluobčany debata o černoších; dostal jsem k tomu z různých stran množství hodně ošklivých textů. Zdá se, že rasismus je jedno z témat letošního roku. 

Překvapuje mě, jak živá je mezi mými českými spoluobčany debata o černoších; dostal jsem k tomu z různých stran množství hodně ošklivých textů.

Tak například mi přišly od kohosi údaje, jak málo je černých šachových velmistrů – a co že z toho jako plyne. No co z toho plyne, čím to je! Černochy asi nebaví hrát šach! Ale proč by je to mělo bavit? Těší je jiné věci než tato – myslím – pro život dosti nepraktická hra. Stačí si pustit kterékoli rádio kromě několika specializovaných – nikde teď po ránu nehrají Beethovena, všude jen hudbu, která tak či onak vychází z hudby amerických černochů. Pokud někoho baví moderní hudba – a poslouchá ji častěji, než hraje šachy, neměl by vytýkat černochům, že je moc nebaví šach…

Vidím velikou analogii mezi vztahy americké majority k černochům a Čechů k Romům. Připadá mi, že mnoho z toho zlého, co jsem se teď na obrazovce svého počítače dočetl o černoších, bylo ve skutečnosti míněno o českých Romech – jen si to už o Romech nikdo slušný nedovolí tak na plnou pusu říct – a o černoších to říkat najednou jde.

Česká společnost je rasistická. Stačí si jen připomenout to neuvěřitelné řvaní na fotbalových stadionech v poslední době. Že to je jen určitá spodina, určitá subkultura, která dnes chodí na fotbal? Asi ano, pryč jsou ty časy, kdy pan Načeradec z Poláčkových Mužů v offsidu chodil na fotbal v saku a s vázankou. Ale možná to tím spíš o něčem svědčí...