S potěšením jsem si přečetl článek o Babišově dopisu jeho nástupci (viz http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-obc/menu-glosy/4399-le-10).

Mám k němu několik poznámek.

1. Ve své funkci patřím k těm, kterým přidáno nebude: odměny uvolněných starostů i místostarostů (u těch neuvolněných je to krapet složitější) jsou přímo stanovovány vládním nařízením. V roce 2021 byly naše odměny zmrazeny, a vypadá to, že v roce 2022 tomu bude stejně. Bývalá Babišova vláda tak komunální politiky potrestala za příliš okatou podporu opozice (obvykle se příslušné nařízení schvaluje koncem předcházejícího roku) a vláda nová nás zase zahrnula do úsporných opatření. V praxi to zmrazení díky inflaci představuje reálný pokles. Za rok 2021 bude inflace činit minimálně šest procent, a kdyby tomu v roce 2022 mělo být stejně, bude to v součtu procent dvanáct. Není to zrovna málo a platnost vyřčeného postulátu si ověřím pokaždé, když v místní Jednotě nakupuji po Novém roce zdražené zboží. Ještě citelněji je to pak vidět na účtu za elektrickou energii, kde byla naše domácnost společností ČEZ příkladně potrestána za pětiměsíční(!) klientskou anabázi u Bohemia Energy.
Přesto si nestěžuji, dluhy naštěstí nemáme a aktuální příjem nám ke spokojené existenci postačuje. Kromě toho se moji rodičové celý život modlí, aby jejich děti nepřiměřeně nezbohatly, v důsledku toho nezpychly a nezačaly se chovat jako zpovykaní fracci. Mému bráchovi knězi to nikdy nehrozilo, i s licenciátem teologie má pořád plat těsně nad minimální mzdou, ale mně by to potenciálně hrozit mohlo!

2. Nad jednáním Andreje Babiše, položením nástražných politických min, bych se nijak nepodivoval. To je v politice naprostý standard a mohu čtenáře ujistit, že s blížícím se termínem dalších voleb uvidí nejen to, že si je budou klást do cesty vláda s opozicí, ale zaručeně i koaliční partneři mezi sebou.

3. K odborářskému bossovi Josefu Středulovi bych jen řekl, že neustále požadovat vyšší a vyšší mzdy je prostě jeho chleba. Řeči o společné odpovědnosti, tripartitě a podobně jsou jen takové nezbytné tanečky. Že se vůči minulé vládě krotil, může mít dvě příčiny; buď na jeho vkus celkem dost rozhazovala, pravda nerovnoměrně, a necítil tudíž potřebu se hlasitě bouřit, nebo ho pan Babiš „demotivoval“ nějak jinak.
Současná vyjádření Josefa Středuly vnímám jako svého druhu palebnou přípravu: Dejte si na mne pozor, pravičáci, se mnou to žádná selanka nebude! A kdyby náhodou Středula skončil, přijde po něm jiný „táta pracujících“, možná ještě větší střihoun. To prostě k odborářskému koloritu patří.

Z jiného soudku:

Zběžně jsem si pročetl programové prohlášení Fialovy vlády a musím říci, že mne potěšilo. Je sice pravda, že některé vládní plány u mne vyvolávají pochyby či přímo kouzlí úsměv na mé tváři (například už vidím v praxi prosazování důchodové reformy), ale vcelku spokojen jsem. A to i s vědomím, že přinejmenším stejně zásadní jako plány naší vlády bude ekonomický a politický vývoj zejména v evropském prostoru (u našich bezprostředních sousedů zvláště). A ten ovlivnit má naše zemička počtem obyvatel rovnající se jednomu světovému velkoměstu možnost poměrně malou.

Tož tak.