Po dvou dnech bojů na Ukrajině se evropští politici drbají na hlavě a přemýšlejí, jaké sankce uvalit na Rusko. Zatím vymysleli, že nebudeme Rusku něco prodávat. Aby nevypadali příliš nečinně a aby se prostý lid měl o čem bavit, navrhuje se vyřazení ze systému SWIFT, a každý tedy může dumat nad tak složitou odbornou otázkou, jestli SWIFT či ne-SWIFT, co ono to je a jak by to asi fungovalo.

Jako kolem horké kaše se chodí kolem toho, co je nasnadě – Rusko bude tím více poškozeno, čím méně od něj budeme kupovat. Příjmy z prodeje ropy a zemního plynu tvoří v Rusku 36 % státního rozpočtu, s každou nově postavenou plynovou elektrárnou v Německu tak platí německý spotřebitel dražší elektřinu a přispívá Rusům na technicko-vojenské operace na jejich historickém území, které – obávám se – končí v některých myslích kdesi u Karlových Varů.

Takže ta zpráva, na kterou čekám, je tato. Představitelé německé vlády vystoupí a řeknou: „Nejtvrdší sankcí je obchodovat s Ruskem co nejméně. Čím méně peněz mu pošleme, tím méně peněz bude na ruskou armádu, lodě, tanky, střely a jiné vymoženosti pečovatelského státu na ruský způsob. A protože chceme jít příkladem, letos neodstavíme poslední tři bloky jaderných elektráren, ale necháme je v provozu a zkusíme ještě uvést do provozu ty odstavené v minulosti. Díky tomu budeme moci omezit provoz plynových elektráren a Rusku zaplatíme výrazně méně. Instalovaný výkon plynových elektráren je 30 GW, výkon letos odstavovaných jaderných je 8 GW, to už se na plynu něco ušetří. A což teprve, kdybychom uvedli do provozu kapacitu odstavených 12 GW, to by spotřebu plynu také hodně snížilo.“

Zachování jaderných elektráren v provozu (a případné obnovení alespoň těch odstavených v prosince 2021) a s tím spojené omezení spotřeby plynových elektráren s sebou ponese dvě výhody – sníží to cenu elektřiny v Německu, neboť elektřina z již jednou postavené jaderné elektrárny je levnější než jakákoliv jiná (první výhoda), a zároveň se pošle o něco menší částka za plyn do východní despocie (druhá výhoda).

Kdyby chtěla německá vláda ještě více překvapit, mohla by dodat: „Po havárii v japonské Fukušimě jsme se rozhodli odstavit všechny jaderné elektrárny a vybudovat si závislost na ruském plynu. Japonci po havárii ve Fukušimě už znovu rozeběhli již 9 bloků jaderných elektráren, zbylých odstavených 18 se má vrátit do provozu po schválení příslušnými úřady. Kéž bychom byli tak racionální jako Japonci!“

Takové zprávy, to by byly první vlaštovky značící, že to Evropa myslí s podporou Ukrajiny vážně a že se do evropské politiky vrací racionalita.