Byl to zvláštní projev: prezident republiky nám nepopřál ani hezké Vánoce, ani štěstí a zdraví do nového roku; nepokusil se ani o zamyšlení nad vývojem ve společnosti, ani o výhled do její budoucnosti. Mluvil jen a jen o sobě. V první části o svém působení v končícím roce, ve druhé, ještě nepřesnější, o celé své politické kariéře. V krátkodobém výhledu je třeba pochválit obrat o 180 stupňů v dřív servilním vztahu k Rossii.
Pokud jde o reflexi více než tří desetiletí ve vrcholné politice – a vlastně i za předchozího, ještě totalitního období, jak se o to Miloš Zeman pokusil, jistě se to nedá zvládnout během několik minut. Samozřejmě nemluvil o svých skandálech, doufaje, že už jsou zapomenuty, například o takzvané Bamberské aféře, kdy za peníze sliboval ministerské posty ve své budopucí vládě; nepoužil také výraz „opoziční smlouva“, jenom vypočítal, co za éru oposmlouvy jeho vláda zvládla. Nemá smysl doplňovat a opravovat v krátkém komentáři Zemanovu manipulaci nejnovějších dějin – jen bych se pousmál nad jeho slovy, že deset let mezi prvním, neúspěšným, ještě jen parlamentním pokusem o prezidentský úřad a prvním vítězstvím v přímé prezidentské volbě prožil v klidu a štěstí na Vysočině – byl to naopak čas opakovaných, křečovitých a dlouho neúspěšných pokusů o návrat do první politické garnitury.
Pak si ovšem Miloš Zeman doslovně do dna užil svých dvakrát pět let v Lánech a na Hradě; byl to čas téměř nekonečné řady ostud a skandálů, opakovaných supervulgárních výrazů ve veřejném projevu, urážek a neomluv, opileckého excesu v katedrále, veřejného spalování červených trenýrek, hledání a nenalezení článku Ferdinanda Peroutky… A hlavně týrání ústavy. Ovšem v očích mnoha lidí je prezident nejen trestně neodpovědný, nýbrž i neomylný.
Ať už byl Zemanův dnešní projev, jaký byl, hlavně, že byl poslední.
Na závěr nám Miloš Zeman dopřál chvilku poezie, když citoval verše z básně Sbohem a šáteček – a opět hluboce symbolicky, totiž nepřesně. Miloš Zeman má přece fotografickou paměť, stačilo mu jednou se na báseň kdysi podívat, doprava dolů na stránku, a ani nemusel Jiří Ovčáček dohledávat, jak to vlastně ten Vítězslav Nezval napsal...