Donald Trump podepsal rozhodnutí o vysokých clech proti oběma sousedním zemím USA – veřejně, před očima novinářů a objektivy kamer, tak, jak se Donald Trump rád podepisuje. 

Ale do čtyřiadvaceti hodin, ještě než jeho podpis vstoupil reálně v platnost, zavedení cel pozastavil, odsunul je – zatím – o jeden měsíc. Stačilo, aby se mexická prezidentka a kanadský premiér před ním pokořili, stačil v obou případech jediný telefonát. Alespoň zatím.

Mexiko převelelo k hranici s USA deset tisíc příslušníků Národní gardy a slíbilo, že bude bránit přechodu migrantů do Spojených států a pašování drog. Něco podobného slíbila i Kanada.

Trumpův velký klacek funguje.

Desetiprocentní přirážka k clům na čínské zboží zatím platí.

Ve volební kampani, když se ucházel o úřad amerického prezidenta, nás Donald Trump naučil, že jeho výroky nemáme brát vážně. Že něco jiného říká, aby zapůsobil na své voliče (na hloupější část svých voličů…), a něco jiného si doopravdy myslí, nějaký jiný je jeho záměr. Teď se ukazuje, že tak tomu je nejen pokud jde o výroky, ale i pokud jde o jeho podpis.