Nad děním u našich sousedů ve Spolkové republice Německo mi zůstává rozum stát. 23. února půjdou Němci k volbám – a že je politická atmosféra zjitřená, se rozumí samo sebou. Jenže se tak děje hodně zvláštním způsobem: 
1. Volby jsou to mimořádné, současné vládní kolaci se do řádného termínu dovládnout nepodařilo. Může za to nejmenší koaliční partner, liberální strana FDP, která se už nedokázala dívat na rozvrat německého hospodářství.
2. Trvale za padoucha je populistická strana AfD. Jakoukoli spolupráci s ní odmítají všechny relevantní politické síly. Přesto nebo možná i proto její popularita roste a vypadá to, že získá přibližně pětinu odevzdaných hlasů. A kromě předpokládané vítězné koalice CDU/CSU (30 %) předstihne doposud vládnoucí Sociální demokraty i Zelené.
3. Když to kapánek zjednoduším, hlavní volební témata jsou tři: válka na Ukrajině, hospodářská situace země a migrace. A zatímco ve vztahu k válce na Ukrajině je AfD vedle jak ta jedle, v pohledu na hospodářskou situaci (zejména dopady Zeleného údělu) a také migrační situaci je pravdě nejblíž. 
4. Předseda CDU Friedrich Merz si je také dobře vědom, že migrační politika je katastrofa a vyhlídky německého průmyslu pochmurné. Jenže s ohledem na vybičovaný veřejný odpor se nemůže AfD dotknout „ani klackem“. Naopak bude jako očekávaný lídr vítězné strany nucen jednat o koalici právě se stranami současné vládní koalice, které katastrofální situaci zavinily, a co horšího, odmítají si tento fakt připustit. Už jen nesmělý parlamentní pokus CDU o distanc od současné migrační politiky vyvolal takovou vlnu nevole, že by Friedrich Merz potřeboval obrovskou dávku odvahy, aby se tomu iracionálnímu vydírání vzepřel. A tu zatím evidentně postrádá. 
5. Asi to bude znít šíleně, ale vychází mi z toho, že Němci se už zase chystají dotáhnout své pochybné plány do konce. I za cenu sebezničení.