O čem se v těchto dnech nejvíc hovoří? O zbrojení. Teď i víc než o ekonomice.
2 procenta HDP, 3 procenta HDP – a jejich desetiny. Teď dokonce 5 procent. A že hrubého domácího produktu, už se většinou ani neuvádí, jenom ta procenta. Není to nic, z čeho by rozumný člověk mohl mít radost. Když jsou arsenály naplněny, spustí děla sama, říká výrok připisovaný největšímu teoretikovi války Carlu von Clausewitzovi. Na druhou stranu: musíme být schopni se bránit – a to znamená zbrojit. Obranyschopnost jsme v Evropě desítky let zanedbávali – a Američané, v logice vlastního supervemocenského uvažování, hlavní část obrany Evropy rádi přejímali. Vzpomínám si na karikaturu z německých novin z devadesátých let: ulice, v ní jeden dům hoří, v oknem vidíme dokonce vraha s nožem nad svou obětí; ze sousedního domu vycházejí dva tlustí a dobře oblečení lidé a ona říká manželovi: „Zavolej Američanům – ať s tím něco udělají!“
„Musíme položit na stůl peníze a zbraně, aby nás svět vzal vážně,“ řekl náš premiér Petr Fiala poprvé 19. února (hned jsem si představil balík bankovek a samopal na stole ve Kramářově vile) – a zopakoval to ještě jednou o šest dní později v mimořádném projevu – mimořádně státnickém, mimořádně nekonkrétním. Zřetelně předvolebním.
Silné, nepřeregulované, inovativní hospodářství a zbrojení a zbrojení… Jistě. Je to příprava na válku. Snad příprava na válku zabrání válce: Chceš-li mír, připravuj válku, věděli staří Římané jíž tisíce let před Clausewiztem. Si vis pacem, para bellum.