Místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR Zdeňka Rybová v rozhovorech pro Katolický týdeník v nedávné době mluvila o tom, že nejčastěji podstupují potrat matky po nečekaném početí třetího dítěte.Zmínil to ostatně také František Schildberger zde ve Skleněném kostele v komentáři z 22. března letošního roku.
Zarazilo mě to. Asi proto, že mé kamarádky a známé mají i čtyři, pět a více dětí. Každé z mých školou povinných dětí má ve třídě několik spolužáků se dvěma sourozenci. Ale pak jsem se přenesla přibližně o šest roků zpátky. Měli jsme dvě děti. Kluka a holčičku (jak se říká „páreček“), čtyři a dva roky. Už jsem se zase mohla nadechnout. Trošku jsem se vrátila ke své původní profesi, mohla jsem zkusit i něco nového. Už jsem nebyla tolik sama jen s dětmi a s matkami jiných malých dětí. Starší dítko konečně mělo i v našem regionu naději, že se dostane do státní mateřské školy. S mladším jsem chtěla a mohla zůstat ještě víceméně doma, než uzraje čas na malou soukromou školku, kterou už jsme měli vyzkoušenou s prvorozeným.
V tomto období se stále častěji vynořovala otázka, zda si pořídit třetí dítě. Všechno bylo tak krásně sudé! Dvě náruče a do nich dvě děti. Doma dva kluci (muži) a dvě holky (ženy). Chceme tu harmonii narušit? Navíc už jsem se ocitla za magickou věkovou hranicí, od níž se těhotenství označuje jako rizikové…
Rozhodli jsme se a bylo nám požehnáno a třetí dítě máme. Ale skutečně to úplně jednoduché nebylo. Model rodiny se dvěma dětmi byl v té době velmi silný. Jak jsem se zaradovala, když jsem nedávno v televizní reklamě, ve které se peče a zdobí dort, zahlédla s reklamními rodiči dokonce čtyři děti! V naší bublině křesťanů a pro život orientovaných přátel jsme tehdy nebyli žádná výjimka, ale i některým příbuzným jsme museli vysvětlovat, že se nejedná o omyl a nehodu, nýbrž o plánované a chtěné těhotenství.
Teď už víme, že rodina se třemi dětmi utratí víc peněz (dětskou výbavu pro nejbližší léta už ale doma máte a také oblečení pro další roky tolik kupovat nemusíte), potřebuje v bytě o něco víc místa (ale opravdu jen o něco málo víc), většinou se vám ještě všechny děti vejdou do obvyklého osobního auta (nový vůz řešíte až od čtyř dětí výš). Pokud nemáte nadprůměrné příjmy, je potřeba se uskromnit. Tak to je. Dá se to dobře zvládnout.
A nyní k té chvále. Nikdo, koho znám, nelituje, že třetí dítě má. S kamarádkami se shodneme, že nejmladší dítě vneslo do našich rodin novou radost. U modelu dvě děti brzy za sebou a pak po nějaké době třetí je to navíc sebevědomý pocit, že teď už víte, jak na to. Jste zkušená matka a zkušený otec (i okolí vám to říká: vždyť vy máte tři děti!), už vás jen tak něco nerozhází. Ano, spoustu toho řešíte zase znovu: noční vstávání, plínky, učení na nočník, znovu ty samé dětské nemoci, které už si vaši starší odbyli. Nemůžete někde být tak dlouho nebo jet tak daleko, jak byste už s odrostlejšími dětmi mohli. Ale jak jste starší a děti rostou, přejímáte vyzkoušenou pravdu předků: jenže ono to tak rychle uteče. Uteče. Najednou zjistíte, že vašemu nejmladšímu je přesně tolik let, kolik bylo nejstaršímu, když se mu narodil druhý sourozenec.
S malým třetím dítětem je to jiné než s malým prvním. Třeba ho nemusíte všude tahat s sebou, protože sourozenci ho pohlídají. Hrají si s ním, učí ho nové věci, starají se. Někdy víc, někdy méně, ale většinou to můžete výchovou ovlivnit. A jak jsem už zmínila, je to nový vzruch. Vaše rodičovská pozornost je rozptýlena více směry (zlobíte se, ale i radujete, z různých důvodů). Ať chcete nebo nechcete, udržujete se „ve formě“ a nepotřebujete k tomu žádné drahé pomůcky. Stačí malé dítě nosit, tahat kočár a od batolecího věku za ním pobíhat po pěšinách a hřištích. A pak – můžete tak trochu vrátit čas. To, co vám se staršími dětmi uteklo, můžete zažít znova a (proč ne) vychutnat si to. Být zase maminka a tatínek s malým děťátkem. Vždyť už víte, jak je to vzácné.