Je jedním ze znaků, ze základních rysů soudobé mediální scény, a to zdaleka nejen české, že ta nepodstatnější sdělení zaznívají často jen tak jakoby mimochodem – a nikdo je necituje a nikdo na ně v diskusích nenavazuje. Jako podprůměrný brouzdač internetem nejsem už s to najít slova bývalého diplomata Vladimíra Votápka, která zazněla nedávno při jednom z jeho (žel většinou spíš krátkých) vystoupení ve veřejnoprávních médiích; nevím tedy přesně, ve který den a ve kterém pořadu pořadu to bylo, a musím jeho slova jen parafrázovat; doufám, že tlumočím přesně.
Jsme svědky ostré diplomatické, ale zdaleka ne jen diplomatické konfrontace Ruska s demokratickým světem. Otázka, zda je to nová studená válka, napadne snad každého. Vladimír Votápek řekl, že se ještě neodehrává konflikt srovnatelný s vrcholem studené války mezi Západem a Sovětským svazem. A že jde o JEDNOSTRANNOU STUDENOU VÁLKU: Rusko dělá Západu, co může nejhoršího, a Západ na to stále ještě nevěřícně hledí... Západ je při tom výrazně silnější, kdyby například stíhačky NATO nalétávaly k ruskému území tak, jako ty ruské zneklidňují pobaltské státy, a ruské stíhací letouny by musely stále znovu vzlétat, byla by jejich kapacita brzy vyčerpána. Letadlům nerozumím, ale že Rusko se vůči zemím za svou západní hranicí – s výjimkou Běloruska – chová jako k nepřátelům, je zřejmé na první pohled.
Proč?
Ukazuje se – a to je děsivé, a to je předzvěst nevyhnutelné války velkého, už nejen lokálního rozsahu. Rusko se rozhodlo, že nebude na tomto glóbu žít jen tak normálně, jako země sice velkého rozsahu a významu, ale jen jedna z velkých zemí. Rusko se rozhodlo, že potřebuje konfrontaci, že nemá partnery, nýbrž jen protivníky. Že nemůže s jinými státy žít jak rovný s rovným, že se je musí pokoušet porazit, ovládnout, vykořisťovat – a co já vím, asi i zničit...
To ovládnutí může být přímo vojenské, jako v případě Abcházie, Jižní Osetie, Luhanska, Doněcka a Krymu, anebo politické, budováním garnitury vlastních, Kremlu oddaných politiků v cizích státech, nebo duševní, pomocí cílené vysoce profesionální propagandy schopné vymydlit mozek milionům lidí – jako jsme toho svědky například u nás.
Je třeba si toto vše uvědomit – a začít se bránit.
Prohra Kremlu v boji o vydání hackera Nikulina do země, proti níž spáchal své zločiny, na národní – a reakce na otrávení agenta Skripala a jeho dcery na mezinárodní úrovni jsou příkladem správné, adekvátní obrany.
Dějiny nás už několikrát poučily, že appeasement se stává zkrácenou cestou ke konfliktu, kterému se snaží předejít.

Milý Skleněný kosteli! Posílám odkaz na vystoupení V. Votápka v ČRo. 

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3996590 (zejména od 1:50), ev. http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?offset=0&porad%5B%5D=Interview+Plus&stanice%5B%5D=%C4%8CRo+Plus

Zdraví čtenář