Małgorzata Gersdorf, předsedkyně polského Nejvyššího soudu, je v českých a evropských médiích prezentována jako hrdinka nezávislé justice. Pohled do polských médií ukazuje, jak jinak,obrázek odlišný – zkorumpovanou a všehoschopnou postavu, díky jejíž pilné práci v polském soudnictví mohl například v roce 2013 vyjít článek s nadpisem „Jak soud zlegalizoval nevyplácení odměny“.
„V tomto příběhu je všechno: žraloci polských financí, překvapující rozsudky a podivné náhody. A v pozadí jsou peníze polských důchodců.“
V roce 1998 vytvořila správní rada banky BRE penzijní fond PTE, jako jeho viceprezidenta pak jmenuje Ryszarda Jacha, makléře a investičního bankéře, který v projektu zastupoval zájmy polské pobočky ING Bank. Po několika měsících projektu měl penzijní fond 7. až 8. místo na trhu a jeho hodnota tvořila třetinu hodnoty celé skupiny BRE Bank. V těchto letech méně než polovina penzijních společností nevyužívala hledisko návratnosti investice. Místo toho se užíval ukazatel tzv. zúčtovacích jednotek, se kterým se dalo manipulovat tak, že jeho hodnota rostla, i když akciové indexy a ceny dluhopisů klesaly. Ryszard Jach navrhl změnu a místopředseda Úřadu pro dozor nad penzijními fondy mu dal po několika měsících za pravdu, když připustil, že „hodnota zúčtovacích jednotek přestává být objektivním kritériem pro hodnocení penzijních fondů“. To už bylo pozdě. Mezitím mnoho lidí zvolilo nesprávnou volbu penzijního fondu právě díky nesprávným informacím.
V prosinci 1999 na zasedání dozorčí rady Jach upozorňoval na riziko poklesu trhu a doporučoval snížení investičního rizika, stejně tak doporučoval opustit hodnocení prostřednictvím zúčtovacích jednotek. Jeho nadřízený, Wojciech Kostrzewa, však chtěl lepší výsledky i za pomoci kreativního využití zúčtovacích jednotek. Jach odmítl a po návratu z dovolené zjistil, že byl propuštěn, navzdory tomu, že na poslední dozorčí radě mu byl zvýšen plat. Naopak po výpovědi mu Kostrzewa neoprávněně snížil odměnu, stanovenou ve smlouvě.
A zde vstupuje do příběhu polská justice a včerejší (naštěstí už ne dnešní) předsedkyně Nejvyššího soudu. Žaloba o odměnu byla podána v roce 2000. Soud se v první instanci táhl sedm let, nakonec ale rozhodl, že Jachovi náleží plat i s úroky, celkem cca 1,6 milionu zlotých. Penzijní fond PTE podal odvolání s argumentem, který v předchozích sedmi letech nepoužil a vzpomněl si na něj, až když prohrál v první instanci. Začal tvrdit, že smlouva byla od počátku neplatná.
Dozorčí rada v roce 1998 oprávnila předsedu dozorčí rady Wojciecha Kostrzewu a jeho zástupce Petr Śliwicki určovat politiku odměňování členů představenstva a podepsat s nimi příslušné smlouvy. Na zasedání dozorčí rada návrhy smluv schválila aklamací, ale nebylo vyhotoveno písemné usnesení, na základě čehož soud rozhodl, že smlouva byla uzavřena neplatně. Co na tom, že všechny smlouvy se všemi členy správní rady PTE Skarbiec-Emerytura byly podepsány stejným způsobem, včetně nástupců Jacha, Bogusława Grabowského nebo bývalého ministra financí Jarosława Bauce; neplatná byla jen ta Jachova. Soud tuto originální argumentaci přijal, předchozí rozsudek zrušil a Jachovi navíc uložil uhradit náklady řízení.
V dalším soudním sporu ho opustil právník, který se obával, že by ho tato kauza (proti významným finančníkům) mohla stát kariéru. S novým právníkem dostali rozsudek od dalšího soudu, který byl plný chyb, jaké vyvolávaly nejen otázky ohledně soudcovy znalosti práva, ale také o jeho gramotnosti. V usnesení dozorčí rady z roku 1998 bylo napsáno: „Dozorčí rada schvaluje panu Wojciechu Kostrzewovi, předsedovi dozorčí rady, a místopředsedovi panu Piotrovi Śliwickemu stanovit podmínky zaměstnání a odměňování členů představenstva Universal Society of Treasury, penzijní SA a podepsání příslušných smluv s členy správní rady." Soudce z toho vyvodil, že dozorčí rada oprávnila předsedu k vyjednávání o podmínkách odměňování, nikoliv k podepsání smlouvy, „což má za následek její neplatnost“.
Na lživé odůvodnění rozsudku si Jach stěžoval okresnímu prokurátorovi, který konstatoval, že „soudce nemůže být obviněn z potvrzení nepravdy v ospravedlnění soudního rozhodnutí“. To by nevadilo, kdyby ale soudní odvolací instance fungovaly dobře a zjevně vadné rozsudky rušily, což ale v Polsku nefunguje, naopak dobře fungují klientelistické vazby a společné prosazování zájmů různých skupin.
A tak se stalo, že kasační stížnost na tento rozsudek řešila na Nejvyšším soudě Małgorzata Gersdorf, jistě jen pouhou shodou okolností bývalá členka dozorčí rady skupiny PTE. Stížnost zamítla, mimo jiné s originálním odůvodněním.
„Kdyby (!) se skutečně odůvodnění rozsudku vyznačovalo tak závažnou vadou, že není prostředek, jak upravit soudní rozsudek, polemika v tomto stupni už není možná. Snaha o tuto polemiku však nicméně odhaluje skutečný záměr žadatele, kterým není jen dosažení přijetí stížnosti k posouzení pro její zdánlivou legitimitu.“
Zpochybňovat výroky soudců, byť jsou sebehorší, se nesmí. Takové je právní myšlení Małgorzaty Gersdorf, která je ochotna porušovat ve prospěch svých bývalých zaměstnavatelů ustálenou judikaturu.
Když byla v roce 2017 vyzvána jedním žurnalistou, aby předložila lustrační osvědčení, odpověděla, že je to absurdní. Na lustrační osvědčení čeká dotyčný novinář dodnes.
Zdroj:
http://wgospodarce.pl/informacje/1603-gazeta-bankowa-jak-sad-zalegalizowal-niewyplacanie-wynagrodzenia