Nedávná tragédie na Karvinsku nám připomněla, že se u nás stále ještě dobývá černé uhlí v hlubinných dolech. Těžba uhlí je ovšem hodně cyklické odvětví. Před počátkem zatím poslední cyklické hospodářské krize, tedy před rokem 2008, byla cena uhlí vysoká a pro těžařské společnosti výnosná. Řada z nich proto investovala do své budoucnosti a otevírala se nová ložiska. (Bakala kupodivu neinvestoval, jen OKD zadlužoval a peníze z něj více méně jen vytahoval.)

Nová ložiska ale způsobila, že při poklesu ekonomiky byl uhlí nadbytek a jeho cena poklesla až pod fixní náklady. Většina černouhelných společností pak kvůli dluhům z otevíraní nových ložisek zkrachovala, včetně tří největších společností v USA. Velké problémy měli i ostatní těžaři. Například světová jednička Glencore (ta ale těží i jiné suroviny než uhlí) spadla z 350 britských liber za akcii v roce 2015 na pouhých 70 liber začátkem roku 2016 – ale krizi přežila bez konkurzu.

Noví majitelé pak ta nejproblematičtější ložiska zase zavřeli a u těch poněkud méně ztrátových těžbu utlumili. Dvě ze tří největších amerických těžebních společností (Peabody Energy a Arch Coal, obě sídlící ve St. Louis v Missouri) prošly konkurzem a s novými vlastníky se od konce roku 2016 znovu obchodují na burze. („Stejně jsou ti Američani dobří v tom, jak rychle dokážou vyčistit trh od ekonomicky nemocných kusů,“ komentoval to český odborník na finance, který se již dlouho pohybuje v energetickém byznysu.)

Fakticky zkrachovala i česká firma OKD. V karvinské části OKD se přitom těží antracit, velmi kvalitní černé uhlí, které se hodí ke koksování. Na rozdíl od Ameriky u nás zasáhl stát. Český stát je dnes stoprocentní vlastník OKD, a to prostřednictvím a. s. Prisko, která jinak nic nedělá, než vlastní OKD (Prisko je jakási podivná hromada peněz, která státu zbyla z privatizace podniku Škoda Auto).

Když se světová ekonomika zase postavila na nohy, rychle se projevil nedostatek uhlí a z cen okolo 30–35 amerických dolarů za tunu jsme dnes zpátky na pro těžaře sympatičtějších 90 dolarech. Náklady na jeho hlubinnou těžbu byly kolem 80 dolarů, takže těžba je už zase zisková. Hlubinná těžba v OKD ovšem musí obstát v globální konkurenci povrchových černouhelných dolů v Austrálii, Jihoafrické republice či Vietnamu.Tam jsou náklady podle velikosti skrývky nad ložiskem i něco pod 40 americkými dolary za tunu. Jediná výhoda OKD tak je ve velké vzdálenosti od těchto ložisek a v blízkosti koksáren a hutí: náklady na dopravu by totiž mohly převýšit cenu samotné vytěžené suroviny, zvlášť pokud se cestou z přístavů do hlubšího vnitrozemí musí vícekrát překládat.

Ovšem v podzemí českých dolů již řadu let nepracují téměř žádní čeští horníci; většinou se na těžkou práci v podzemí najímají polské agentury, u nichž havíři (kromě většinových Poláků i Ukrajinci) nejsou tak chráněni kolektivními smlouvami při omezování těžby ani pojištěním pro případ neštěstí, k jakému došlo loni koncem roku. Agenturní zaměstnanci jsou více než stálí zaměstnanci motivování výkonem a jejich plat je proto mnohem variabilnější, ovšem za cenu rizika.