Andrej Babiš, český miliardář a premiér, stíhaný pro dotační podvod a podezřelý ze střetu zájmů, se vyjádřil, že si myslel, že celosvětová nákaza novým koronavirem se Česku vyhne; nestalo se tak.
Od začátku března infekce vzrůstá: 1. března 3 nemocní; 2. března 4; 3. března 5; dnes, 4. března, už 8 případů... Co bude zítra a pozítří? A popozítří?
Lidé se bojí, ačkoli infekce není vážná, průběh nemoci je mírný a epidemie bezprostředně nehrozí. Je to strach z neznámého. Chřipky, na kterou ročně u nás umřou desítky lidí, se nikdo moc nebojí, neboť ji známe (nebo si to alespoň myslíme, že ji známe).
Na pocit neznámého ohrožení lidé reagují vytvářením zásob potravy... Všude na světě, nejen u nás. V supermarketech jsou prázdné regály (i když řetězce doplňují a doplňují, už mají tržby jako na Vánoce). Občas prázdné regály nejsou proto, že by chyběly potraviny, ale proto, že lidé nakupují více než jindy. A nakupují o to víc, vidí-li prázdné regály...
Vzpomněl jsem si na velitele proviantu v armádní jednotce Ludvíka Svobody za Druhé světové války, se kterým se přátelsky stýkali moji rodiče. Vzpomínal, že trval na tom, aby se polní kuchyně nakomandovala hned za první linii (i když mu pak občas zbloudilá kulka provrtala kotel): pokud má voják dobře bojovat, musí vidět, že jídlo je na dosah.
Nový virus už dorazil do Poslanecké sněmovny – tedy zatím jen verbálně. Ještě v lednu vládní většina debatu na téma koronavirus znemožnila, teď už se jí vyhnout nemohla. Andrej Babiš, český premiér slovenského původu, který rád hraje roli moudrého & laskavého táty, otce národa (a teď vidí příležitost, do toho ještě tý imigranti na řecké hranici – nádhera, příští volby mám v kapse!), se parlamentní debaty nezúčastnil. (Andrej Babiš by ovšem parlament nejraději zrušil, byť v něm má většinu, ovšem jen vratkou, musí poslouchat komunisty. Parlament jenom zdržuje při vládnutí.)
Vláda se chlubila, jak hrdě bojuje se zákeřným virem, a opozice poukazovala na chaotičnost, neboli, jak se dnes říká nesystémovost vládních kroků – a řekl bych, že poukazovala právem. Jediný příklad: Andrej Babiš, miliardář, který vstoupil do politiky s výrokem, že chce řídit stát jako firmu, v únoru, kdy u nás nemoc ještě nebyla, odpověděl na žádost čínské strany o humanitární pomoc, zaslání zdravotnického materiálu, prý že nedá, sami nemáme a potřebujeme to pro vlastní lidi; v březnu, kdy už se nemoc u nás projevila, odletěl do Číny vládní speciál s několika tunami zdravotnického materiálu. Ministr zdravotnictví to vysvětloval tak, že vláda sice poskytla letadlo, ale materiál na palubě nebyl majetkem vlády. Ministr – komik stand up!
Naštěstí infekce není vážná, průběh nemoci je mírný a epidemie bezprostředně nehrozí.