Ale ano, budu to přece jen komentovat – občas mám totiž takový komentátorský lock down a už nemůžu: ale ano, pak se přece jen nějak zmátořím a zase píšu: ano, vrátím se k památnému dni 18. prosince 2020. Toho dne Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schválila státní rozpočet na rok 2021 se schodkem 320 miliard korun, přesto, že věděla, že je to rozpočet naprosto lživý, jelikož kvůli novým daňovým zákonům bude reálný deficit minimálně o 100 miliard větší. Jako ekonomického laika mě stále znovu překvapuje, co je všechno v oboru státních financí možné.

Přijetí rozpočtu předcházel ostrý politický verbuňk, kdy svoji mužnou sílu předváděli představitelé všech tří stran, které tvoří vládnoucí koalici; komunisté už pětkrát podpořili státní rozpočet z dílny svých smluvních partnerů kapitalistů z ANO a sociálfašistů (termín J. V. Stalina) ze sociální demokracie, ale tentokrát se rozhodli pro tvrdší postup. Preference nám klesají, musíme se předvést! Ne už přesun nějakých pár miliardiček, kde to nikoho nebolí, a pokorná osobní prosba ministryně financí na poslaneckém klubu KSČM – ne, letos zaťali bolševici přímo revoluční sekeru do rozpočtu Armády České republiky: 10 miliard z rozpočtu armády mínus, tak, aby se nemohla koupit technika ze zemí NATO, jinak rozpočet nepodpoříme!
Neustoupíme! V armádním rozpočtu se škrtat nebude! v odpověď zavolali Andrej Babiš z ANO a sociální demokrat Jan Hamáček. Několikrát to zopakovali, aby bylo všem jasné, že neustoupí (i když s KSČM pořád dokola jednali) – a potom ustoupili: desítka miliard z rozpočtu armády byla převelena do vládní rozpočtové rezervy. A komunisté pro rozpočet zvedli ruce (s otevřenou dlaní, nikoli zaťaté v pěst) a na svých sněmovních lavicích stiskli tlačítko „ano“ – tedy chtělo by se říci tlačítko ANO… Nastalo zděšení, že vláda tancuje, jak KSČM píská (ovšem není to už Internacionála, spíš hymny některých s komunisty spřátelených států). Zděšení ale velmi rychle pominulo, když Andrej Babiš oznámil, že hned po Novém roce se dotyčné miliardy z vládní rozpočtové rezervy, tedy z peněz, se kterými může vláda čarovat i bez souhlasu sněmovny, vrátí zpátky do rozpočtu armády… Cože? Takový podraz na komunisty? Člověk by čekal rozhořčené reakce KSČM, demonstrace příznivců strany u Křižíkovy fontány a já nevím co všechno – ale ono nic. Takže komunisté o této rošádě věděli a souhlasili s ní! Koza byla přesunuta do vládní rozpočtové rezervy a vlk se tvářil, že se nažral.
Kdo tedy vyhrál, kdo prohrál? Prohrála především Česká republika, protože byl přijat rozpočet, který není rozpočet, ale jen průhledný paraván před dalším nemravným zadlužováním České republiky. Ale z hlediska stranické politiky prohrála KSČM: dá se říct, že komunisté naplivali sami sobě do tváře. Taky že ano! (Taky že ANO!) Kdo se stydí? Podíval jsem se do archivu komunistických Haló novin: o nějakých miliardách pro armádu a ne pro armádu ani slovo!